Chtěli jsme se pěkně prospat, jenže se – klasicky – budíme brzy. Chvilku se aspoň válíme ve stanu, než to tu sbalíme. Obchod otevírá v 7, takže míříme nejdřív tam. Potřebujeme dokoupit jídlo asi na čtyři dny. Než to všechno nakoupíme a přebalíme, otevře se i kavárna naproti, kam chceme na snídani. Batohy necháme venku a necháme se usadit ke stolu.
Tady mají naprosté lahůdky! Dáme si oba vejce Benedikt – skvělá změna. Moc si pochutnáváme. Chvíli ještě využijeme Wi-Fi a pak už míříme na ulici. Čeká nás opět stopování – tentokrát zpátky na trail. Sotva zvednu palec, už zastavuje auto. Cože? Tak to bylo mega rychlé! No a kdo to není – ten Amík, se kterým jsme se včera zapovídali po cestě na večeři. Jojo, tyhle smalltalky se fakt vyplácí.
Vysadí nás přesně tam, kde jsme včera skončili. S remcáním nasazujeme těžké batohy plné jídla a vyrážíme nahoru do spáleniště. Je po desáté, takže na nás hnedka útočí slunce v plné síle. To je zase něco. U prvního potůčku se sejde docela dost hikerů. Všichni se snaží o to samé – nabrat vodu a co nejvíc se namočit a ochladit.
Po obědě se nám konečně poštěstí a procházíme příjemným stínem relativně zdravého lesa. Dneska se nám daří lépe kalkulovat s vodou, a tak u řeky dopíjíme zbytky než začneme filtrovat. Dáme si sůšu a vyrazíme na poslední dnešní kopec. Kdyby nebylo takové vedro, s převýšením by to dneska vlastně ani nebylo tak hrozné.
U dalšího potůčku hledáme místo na stan. Dál už ani nemůžeme – začíná tu park, kde je potřeba mít medvědí krabici. My ho projdeme celý zítra, takže tu kraksnu nemusíme nést. Nabírám si vodu do vaku a najednou žbluňk! Co to je?! Prostě mi tam skočila nějaká myš nebo co!! Aaa! Z toho mám teď pít? No fuj! Páťa se mi pochopitelně směje a je nadšený, že mě zrovna točil na video, jak nabírám vodu.
Hezky se tu zašijeme dál od trailu. Při večeři najednou koukám – a k vodě si to štráduje jelen. Ale jaký! To je tak velké zvíře. Jde z něj respekt. Jen se napije a zmizí zpátky. Tak radši rychle zalézáme taky.
