Dnešní noc vyhrává cenu za největší horko. Poprvé za celý trail nám bylo takové teplo, že spacáky zůstaly jen tak pohozené a já jsem si ani neoblíkla legíny od pyžámka. Už při balení se pořádně zapotíme. Předpověď hlásí krásných 38 °C. Ještě že nás náhodou nečeká nekonečný výšlap celé dopoledne…
Nasazujeme sluchátka, skloníme hlavy a šlapeme. Slunce ještě ani nevyšlo a z nás už leje pot. Naštěstí tu poměrně často potkáváme potůčky, kde se můžeme zchladit a opláchnout. Snídani si dáme u jednoho takového, který jsme přeskákali po kamenech. Ostatní hikeři zkusili přechod po kládě, ale v půlce to radši vzdávají a vracejí se zpátky. Máme pauzu i s malým představením.
Pořád jen do kopce. V horku. A spáleným lesem. Co dodat. Tohle si fakt neužíváme. Nakonec to vzdáváme ještě před vrcholem a dáváme si oběd. Totálně vyřízený. Aspoň maličko nám náladu zlepší milník 1300. Což znamená jediné – polovina trailu se nebezpečně blíží. Dneska jsme šli 12 mil jenom do kopce. A máme to za sebou.
Ve spáleništi se zjevně daří jednomu typu píchavého křoví, které zasahuje až do trailu. Po chvíli si všímáme, že tohle křoví hrozně chutná housenkám. Mají tu hotové království. Je jich tolik, že je jen průchodem shazujeme na zem a pak si musíme dávat pozor, abychom je nezašlápli.
Místo na spaní najdeme na louce, co nejdál od všech mrtvých stromů. Připojí se k nám ještě jedna Britka, takže si u večeře poslechneme její příběh. Brzy zalézáme – dnešní den byl masakrózní. Snad se v noci trochu ochladí.
