Po hodně teplé noci nás ani nemusí moc přemlouvat, abychom vylezli z postele. Dáme si studenou sprchu a pořádnou snídani. Dobalíme batohy a přecházíme přes ulici k poště, odkud nám Páťa domluvil odvoz zpátky na trail. Na osmou tu na nás čeká mladý kluk se svojí károu. Batohy šoupneme na korbu vedle rybářských prutů a vlezeme si dopředu. Asi je to spíš dvoumístné, ale my to zvládneme ve třech.
Vysadí nás nahoře na trailheadu a my mu na oplátku dáváme Horalku – jednu z těch, co nám přišly z Čech. Děkujeme! Neseme je s sebou a chceme je postupně rozdávat dalším hikerům.
Procházíme dalším spáleništěm a zrovna po obědě – do největšího vedra – šlapeme na exponovaný vrchol. Odtud naštěstí začínáme klesat. Cesta vede lesem, trochu se ochladí a my scházíme směrem do Beldenu. Z výšky vidíme u řeky spoustu barevných fleků. Stany? Nemělo to tady být spíš jako vesnice duchů? Pohlceni zkoumáním, co by se tam mohlo dít, si málem nevšimneme mistra hadislava. Dokonce na nás zachřestí! To tu dlouho nebylo. Odchází z trailu a při tom na sebe sám shodí kámen. No to je povyku! Chřestí jak o život a šupajdí do křoví.
S každým krokem to začíná být jasnější – slyšíme hudbu, přecházíme koleje, míjíme auta, tojtojky, zvláštní postavy… Pak narazíme na letáček a je to jasné. Zítra tu začíná festival. To leccos vysvětluje. Rychle nabereme pitnou vodu a mizíme pryč. Je to tu hlasitý, přeplněný a trochu mimo naši bublinu. Ačkoliv jsme původně chtěli spát hned za silnicí, radši popojdeme ještě 2 míle.
Cestou potkáváme hikera, který se vrací dolů. Tvrdí, že míli vepředu nic není. Prý nenašel místo na spaní. No, to bude ještě zajímavé. Uloupíme pár ostružin a doufáme v zázrak.
A zázrak se dostaví – na cestě k vodě najdeme krásná místa. U velké řeky stavíme stan a hned se po tom horkém dni jdeme smočit. Než stihneme dovéčeřet, dorazí ještě spousta hikerů. Poslední už mají problém najít místo. My to stihli akorát.
