Dneska jsme extrémně efektivní – balíme rychleji než obvykle. Asi se fakt těšíme do města. Ještě kousek jdeme skrz spálenou oblast. Začínáme po prašné cestě, kterou občas zarůstá křoví. Dá se to.
Pak ale přichází trail a s ním běh přes překážky. Šplháme nahoru a dolů přes klády, výhled žádný, všude jen černé kmeny a mrtvo. Takové ponuré ráno až do snídaně. Tu si dáme u řeky.
Zbytek dnešní trasy až k silnici je v podstatě jeden dlouhý kopec. Ne prudký, ale nekonečný. A horko přituhuje. Šlapeme nahoru, potíme se, ale vidina města nás žene dopředu.
Trail má být vyčištěný, ale pár stromů nás ještě potrápí. V půlce stoupání musíme zastavit na oběd. Stín i rovné místo chybí, takže máme piknik ve stylu „když není zbytí“. Nevadí – my už stejně myslíme na burgery a milkshaky.
Konečně se vyškrábeme na vrchol. Je tu skvělý výhled a hlavně signál!
Zkoušíme sehnat odvoz do města a píšeme Doniemu, trail angelovi, který nás vezl ze Sierra City. Odepisuje skoro hned – máme odvoz! Chci zrovna napsat paní, u které máme spát, ale přijde zpráva od ní: má covid a nemůže nás vzít. Sakra!
Naštěstí Donie nás zachraňuje. Nabízí, že můžeme přespat u něj. Neváháme ani minutu a valíme k silnici.
Tam už na nás čeká jeho dcera v autě a odváží nás „domů“. Dáváme si sprchu a pračku – naprostý luxus. Pak vyrážíme do restaurace. Donie trvá na tom, že za nás zaplatí. Neexistuje debata.
Večer nám ještě ukáže svůj pozemek, chvíli si povídáme, ale únava už vítězí. Je čas jít do postele a užít si noc v pelíšku.
