Po včerejším výkonu jsme budík ani nenastavovali. Vstáváme, až když jsme vyspinkaní a odpočatí. Páťa hlásí, že oko už funguje tak na 90 % – skvělá zpráva!
Hned po startu nás čeká šplhání po skalách a pak procházíme dvěma tunely pod dálnicí – trochu jiný začátek dne.
Na snídani už se schováváme do stínu, protože je pořádný vedro. Dnešní hlavní výstup je na Castle Pass – Hradní sedlo. Kopec je sice dlouhý, ale pozvolný a vede po krásné cestičce. Po všech těch sierrských krpálech příjemná změna.
Nahoře potkáváme partičku veselejch důchodců. Chvilku si s nimi povídáme, pak seběhneme dolů k chatičce.
Ve stínu si dáváme sušenku. Dovnitř bohužel nemůžeme – je zamčeno. Když odcházíme, potkáváme se znovu s důchodci a dostáváme banán! No tak to je luxusní trail magic.
Pak nás čeká další kopec. Terén se mění – jako bychom si objednali bahenní lázeň.
Přeskakujeme mezi blátem a sněhem a snažíme se zachovat suché boty.
A najednou – lámání větví.
Zastavujeme a zpozorníme. Tohle rozhodně nebyl vítr. 🐻
Nejspíš méďa.
Začneme hlasitě povídat a projdeme daným úsekem s očima na stopkách. Nic nevidíme, ale adrenalin je nahoře.
Přehoupneme se přes vrchol a míříme k vodě na oběd.
Jenže sotva zastavíme, sesype se na nás mrak komárů. 🦟
To opravdu nejde. Popojdeme ještě kousek dál, kde už se to dá alespoň vydržet.
Odpoledne cítíme, že v nohách pořád máme včerejší kilometry.
A nejen v nohách – boty se začínají rozpadat a já mám díru v ponožce.
Zaslouženě si to ale vynahradíme – poslední stoupání nás odmění výhledy na jezera a okolní hory.
Na vrcholu fouká, takže se dlouho nezdržujeme a jdeme rovnou do kempu.
Nejdřív to vypadá dobře – komáři skoro žádní. Ale jakmile začneme večeřet, přilítnou ve smečce.
Rychle všechno nachystáme a mizíme do stanu. Tam už je bezpečno.
