Spánku jsme dneska moc nedali. Po zero bychom čekali trochu víc odpočatosti, ale nedá se nic dělat.
Denča s Ondrou připravují vajíčka ke snídani a my se snažíme dojíst co nejvíc zbytků.
Jakmile je všechno snědeno a batůžky zabalené, jedeme autobusem na poštu.
Měla by tam na mě čekat nová přezka k batohu, ta stará praskla. A je to tam – úspěch! Přezka dorazila právě dneska.
Teď ji jen namontovat a počkat na trail angely, kteří nás mají v 10 vyzvednout.
Všechno klapne jako hodinky – starší manželé nás vyhodí o půl jedenácté u Echo Lake.
Zapínáme novou mapu: Severní Kalifornie!
A vyrážíme zpátky na trail – já o 98 copánků lehčí, Patrik s jedním nepoužitelným okem.
Je to sice lepší než včera, ale pořád nemá úplně vychytanou stabilitu. Jdeme proto pomalu a opatrně.
Potkáváme spoustu day hikerů. Po obědě se blížíme k nádhernému jezeru Aloha.
Páťa už se chudák jednou natáhnul, ale cesta kolem vody je nádherná a trochu nám to zlepší náladu.
Trail dál chvíli klesá, tak filtrujeme vodu, dáváme si sušenku a vyrážíme na sprostě náročné sedlo – Dicks Pass.
Začíná být pozdě a stoupání je dost výživné.
Nakonec se přehoupneme přes vrchol a těšíme se, až složíme hlavu.
Do kempu to máme ještě kousek, ale předtím nás čeká pár sněhových polí.
Páťa se tam zase natáhne na záda, ale statečně pokračuje dál.
Asi míli před kempem filtrujeme vodu a u jedné klády nacházíme nůž v pouzdře. Někdo ho tu nejspíš ztratil – bereme ho s sebou, třeba najdeme majitele.
Hurá do cíle!
Stavíme stan, vybalujeme spacáky a rychle vaříme večeři.
Chvilku po nás ještě dorazí dva další hikeři, ale my už jsme dávno zalezlí v peří.
