Spinkání v postýlce je slast. Jen Páťa se dnes nevyspal do růžova. V noci se mu asi skřípl sval v oku, a tak teď má levé pidlooké. Trochu ztrácí rovnováhu a není mu dobře. Snad to zmizí tak rychle, jak to přišlo.
Ke snídani si umícháme vajíčka, a zatímco marod zalézá zpátky do pelechu, já balím.
Myju nádobí, chystám si věci na trail a připravuju batoh.
Pak společně vyrážíme na autobus – musíme do gear shopu pro novou plynovou bombu a výměnu ponožek (Páťa si zase vyšlapal díru).
Po cestě ještě kupujeme nové lahve a sendvič na oběd.
Páťa se jde znovu natáhnout a zkusí to zaspat.
Já si dávám zmrzku a koukám na televizi.
A pak přichází čas C – copánky!
Začínám je rozplétat sama a zjišťuju, že za každým nápletem se schovává malý dred. Tak to bude zábava.
Postupně se ke mně přidají Denča, Ondra i Páťa. Je to fakt běh na dlouhou trať.
Před večeří jsme tak možná v půlce.
Dneska vaříme špagety s masovými koulemi a rajčatovou omáčkou. Mňam!
K jídlu si pustíme film a rozplétáme dál.
Ze mě se ještě sype písek z pouště, ale cop po copu se blížíme do finiše.
Po desáté večer máme konečně hotovo!
Jdu si pořádně umýt vlasy – tohle jsem si fakt už dlouho přála.
Moje hlava i krk najednou úplně létají!
Jen jsme se tím teda zasekli mnohem víc, než jsme čekali.
Rychle ještě dobalujeme batohy a mizíme do spacáku.
