Ráno nás vítá naprostá paráda. Po včerejších mracích není ani památky, sluníčko pomalu vylézá a my zíráme na fenomenální výhledy. Je sice pěkná kosa, ale v téhle kráse nám to vůbec nevadí.
Trail se drží víceméně po vrstevnici, ale do sedla Sonora Pass si přece jen trochu vystoupáme. Přeskáčeme sněhové pole a pak začínáme klesat k silnici.
Začátek sestupu je v pohodě – pozvolný, příjemný trail. Myslíme si, že v klidu stihneme odvoz v 10 do Kennedy Meadows North. Jenže ouha! Dorážíme k místu, kde se trail nedá projít kvůli sněhu a musí se obcházet. A to je čistý masakr!
Změklá půda, klouzavé bahýnko, sypající se suť a sem tam sníh. Parádní kombinace pro strmý a pomalý sestup. Čas na snídani někam zmizel.
Nakonec se dostáváme na parkoviště, kde už čeká spousta hikerů. Nějaký hodný pán rozdává sodovky a sušenky, takže konečně v půl desáté snídáme.
Přijíždí odvoz. Normálně pro 10 lidí, ale “když to nikomu neřekneme”, tak nás naloží všech 12. V autě sedí i Denča a Ondra, takže máme veselo. Když vystupujeme, potkáváme naši hiker rodinku, která zrovna míří zpátky na trail.
My míříme rovnou na nákup a hambáč!
Po poradě s místními a ostatními hikery se rozhodneme vrátit naše modré zrůdy – bear canistry.
Zbývají už jen dva parky, kde by byly povinné, a my radši těch pár desítek mil přejdeme najednou, než tuhle neskladnou krávu tahat dál.
Do dalšího odvozu se nevejdeme, takže domlouváme s Čehůny (Denča & Ondra) společné ubytko ve městě. Až ve 4 odpoledne jsme zpátky na trailu. Čeká nás ještě výšlap, který zahrnuje úsek jak pro kamzíky.
Ondra s Denčou na nás radši čekají.
Kolem se honí mraky, ale naštěstí žádný déšť. Cesta dolů je ještě dost pod sněhem, což nás zase brzdí. Po asi 6,5 mílích stavíme stan a vaříme večeři. Je už dost pozdě, takže pak rovnou do hajan.
Tak jsme se těšili, až se zbavíme bear barelu – a teď jsme celí zmatení, co s jídlem.
Hihi, snad si rychle odvykneme.
