Za námi je teplá a osamělá noc v horách. Vyrážíme hned po ránu, protože nás dnes čekají dvě sedla a s nimi pořádná porce stoupání.
Jsme zrovna na cestě k vyhlídce, když se před námi ve stráni mihnou dva kojoti! Jen nevěřícně zíráme – než stihneme cokoli vytáhnout, jsou pryč. Hustý! Tak si aspoň fotíme výhledy. Jak pokračujeme po trailu, kojoti běží chvíli souběžně s námi. Za chvilku mizí v křoví, ale příroda nás dál nepřestává bavit – probíhá kolem nás nějaký tetřev. A když už si myslíme, že máme zvířecí show za sebou, jeden z těch kojotů nám přeběhne přímo přes trail a pak si hopká mezi keři.
Vypadá to, že jsme úplně splynuli s přírodou, nebo jsou místní zvířata fakt v pohodě s lidmi. Zážitek jak z dokumentu!
Teď zpátky do reality – stoupáme na první dnešní sedlo. Jde se dobře, stoupání je pozvolné, míříme k Island Pass.
Z vrcholu samozřejmě klesáme. Kupodivu pár brodů zvládneme suchou nohou, což považujeme za malý zázrak. Ale pak přichází hlavní chod dne – Donohue Pass. Před finální mílí si dáváme pauzu na oběd, což se ukáže jako moudré rozhodnutí. Následující výšlap je prudký a výživný. Díky Timově zprávě víme, že už tu skoro není sníh, což nás těší.
Na vrcholu jsme oficiálně v Yosemite Wilderness. Výhledy parádní, ale cesta dolů? Totální kamenitá mrdárna. Sotva se radujeme z rovinky, jsou tu zas schody, šutry, kořeny. Jako třešnička před svačinou nás čeká brod. V téhle části trailu už je suchá noha vážně jenom sen.
Konečně jsme sešli dolů – trail se vine loukou podél řeky a je to nádhera. Jenže nohy už dávají jasně najevo, že by si rády odpočinuly. Nakonec zakempujeme asi o čtvrt hodiny dřív, v malém lesíku. V potoce si chladíme a myjeme nohy, vaříme večeři a bilancujeme. Dlouhý a náročný den, ale stálo to za to.
