Vyrážíme hned za úsvitu. Chceme se dnes co nejvíc přiblížit civilizaci, abychom zítra stihli první autobus do města Mammoth Lakes. První dvě míle jdeme z kopce a pěkně svižně. Najednou mě vyleká srnka, která nám přeběhne skoro pod nosem. Pořádný kus jelení.
Za chvíli se trail láme do kopce. Není to úplně zadarmo, ale nohy dneska šlapou. Za vrcholem snídáme s krásným výhledem na Fialové jezero. Poklidné ráno ale končí ve chvíli, kdy trail kříží voda – brodíme. Zase mokré boty, ach jo. Aspoň že pak přijde výšlap, při kterém se příjemně zahřejeme.
Dnešní úsek je většinou lesem, moc výhledů se nekoná. Oběd dáváme společně, když nás míjejí dvě starší dámy s batohy a psími parťáky. Jedna z nich šla PCT už v roce 2006 a teď tu dobrovolničí. Přináší nám zprávu, že kvůli suchu se nesmí rozdělávat ohně. To nás naštěstí nijak neomezuje.
Po pauze zbývají jen tři míle. Ty utečou rychle, ale nakonec přidáme ještě dvě navíc, ať máme zítra ten ranní kopec z krku. I tak jsme v kempu už kolem třetí. V klidu si odpočíváme, svačíme, protahujeme se. Pak stavíme stan a zkoušíme ulovit nějaký ten signál – chytáme jen střípky.
Na večeři se bavíme o tom, že z města už nejspíš vyrazíme každý zvlášť – po párech. Čas tlačí každého trochu jinak a trail nám začne zrychlovat. Možná se ještě potkáme. Možná ne. Ale tak už to na PCT chodí.
