Říčka nás krásně ukolébala – spalo se jedna báseň. Vstáváme v 5:00, ale dneska žádný stres. Čeká nás jen 10 mil do VVR (Vermilion Valley Resort), kde se doplníme na poslední 2,5 dne do města.
Začínáme pozvolným stoupáním, které se záhy proměňuje v klasickou mrdárnu. Naštěstí se u výhledu najde důvod k pauze – čas na snídani!
Po jídle ještě kousek do kopce, než odbočíme na vedlejší trail směrem do VVR. Začíná prudké klesání lesem. Komáři útočí v plné síle a my si šploucháme bahnitou pasáží.
Následují klasické prolejzačky mezi popadanými stromy, a po svačině už doklesáme až k jezeru. Zbývají 2 míle po silnici – a to je opruz. Naštěstí většina vede po prašné cestě a ne po asfaltu.
A jsme tu! Vítá nás hikerská základna. Hned míříme za Dougem a Vearym zjistit, co a jak. Zabíráme místo pro stan, dáváme si oběd z vlastních zásob a pak přichází odměna – milkshake a palačinky, co tu zbyly od americké snídaně.
Je čas naplánovat další úsek. Já musím pořešit i prasklou přezku na batohu – padla na Glen Passu. Když je vše nakoupeno a naplánováno, jdeme si s partou zahrát kroket.
Veary nás všechny naprosto rozdrtí. Nevadí, už beztak myslíme na jídlo. A dneska je tu speciální pizza večer! Čekáme, až zazvoní zvon oznamující začátek objednávek. Fronta se rychle tvoří, ale stíháme to relativně včas.
Dáváme si salát (ano, zelený!), pak pizzu, a na závěr ještě jablečný koláč. Kalorie musí být. Domlouváme společné bydlení ve městě a pak už honem do spacáku – je osm večer, což je na nás překvapivě pozdní večerka.
