Světlo, kamera, akce! Pokračujeme tam, kde jsme včera skončili – v krpálu. Sotva máme za sebou první míli, už tu je první brod. V 5:30 ráno?! No to snad ne. Já se poslušně přezouvám do papuček – fusky zůstanou suché! Patrik? Ten jde v botech, lenoch jeden.
Sotva se obuju a vyrazíme dál, je tu další řeka. Zkouším přechod po kamenech, Patrik mě jistí z vody. Jenže už druhý kámen je namrzlý. „Aaaa!“ Moje noha – i s botou – končí v ledové vodě. Takže suché fusky byly, ale jen asi tři minuty.
Mokrýma nohama rovnou do sněhu – labůžo. Nasazujeme nesmeky a pokračujeme vzhůru. Sníh je hezky tvrdý, tak to jde svižně. Bílé pláně nás vedou kolem jezera a pak po vyšlapaných cestičkách až do sedla.
Přes veškerý sníh nebyl výstup nijak technicky náročný. A vidíme vrcholovou chatičku!
Tímhle sedlem máme za sebou to nejtěžší a nejvyšší v celé Sieře. Dál už bychom se neměli dostat nad 3600 m n. m.
Zapíšeme se do knihy, dáme snídani a rychle dolů, než začne sníh měknout. Jdeme vedle prošlapané stopy. Ze začátku zábava, ale sníh je měkčí a měkčí a my se začínáme bořit a propadat.
Chůze je pomalá a neskutečně vyčerpávající.
Konečně to vypadá, že máme sníh za sebou. To chce oslavu – sušenka! Pokračujeme dál, jak jinak než brodem. Široká řeka nám zvládne na sluníčku krásně promrznout nohy.
Na oběd potkáváme Švýcary u jezera – dneska nemají zrovna svůj den. Od Dougha a Vearyho přichází zpráva, že se odpojí – chtějí si ve VVR dát zero day. My plánujeme dál a zároveň míníme významný milník – jsme v polovině Kalifornie!
Procházíme kolem ranger stanice a odpojujeme se od trailu – čeká nás alternativa. Trail by vedl přes největší řeku v celé Sieře a my nemáme chuť riskovat brodění divočiny.
Obcházíme to ramenem řeky, které je pomalé, ale široké. Dvakrát jdeme vodou až po kraťasy. Zbytek cesty je trochu bažinatý.
Ale rozhodnutí to bylo správné – trailové brodiště, které jsme tím obešli, je až po batoh. Uff.
Pokračujeme dolů podél řeky a už se blížíme do kempu.
V kempu nás Švýcaři hned varují – komáří invaze pokračuje. Stany stavíme ve stylu „útok na komáří pevnost“ – a i při vybalování pečlivě utěsňujeme vchody.
Po koupeli v říčce se sejdeme na večeři a probereme, jak to vypadá s dalšími společnými dny. Kdo ví, kam nás nohy zítra zanesou.
Teď už jen zalehnout – dřív, než se stihne do stanu proplížit komár.
