To je jiné vstávání po devíti hodinách spánku! Vyrážíme v 6 ráno vstříc dalšímu výšlapu. Hned zkraje nás čeká brod, který podle komentářů rozhodně nejde přejít suchou nohou. Dough proto radši šlape skoro dvě míle v kroksách. My to zkoušíme přes kameny – a hele, povedlo se! Ráno je vody míň, a tak jsme přehopsali suchou nohou. Hihi, teď se ostatní musí přezouvat nebo se smířit s mokrými ponožkami. My pokračujeme do prudkého stoupání.
Ještě pár mílí jdeme po klasickém PCT, ale pak se odpojujeme a čeká nás výstup přes Kearsarge Pass – nutná zacházka, abychom se vůbec dostali do civilizace. Není to žádná sranda, dělat extra míle a ještě takhle náročné. Aspoň máme krásné výhledy ke snídani.
Na vrchol to máme jen 4 míle, ale zato výživné. Samý zigzag a navíc už zespoda vidíme, kam až se musíme vyškrábat. Naštěstí tuhle stranu už téměř nepokrývá sníh.
A jsme nahoře! Teď jen sejít na parkoviště. Čeká nás ještě jeden traverz, který byl podle komentářů ještě před pár dny jen na nesmeky a cepín – dneska už bezpečně přecházíme jen s hůlkami. Cestou dolů potkáváme pár zbylých sněhových polí, ale většina trasy je konečně po trailu. Hlavou nám běží jediná myšlenka: “Tudy zase zpátky? A ještě s plným batohem?” Eh…
Těsně před parkovištěm potkáváme Ondru a Denču. Krátce pokecáme a pak každý pokračujeme opačným směrem. Na parkovišti obědváme a vyhlížíme nějaké dayhikery, co by nás svezli do města. Dough a Veary už mají domluvený odvoz – zbýváme my čtyři. Postupně přibývá dalších hikerů, co chtějí do Independence, ale řidiči nikde.
Zrovna přijíždí tři auta – jedno z nich řídí týpek, který vozí hikery za 10 dolarů. Bereme to! V autě nás je šest, batohy jedou venku v nosiči. Trochu se o ně bojíme, ale klesáme do města a vše je v pohodě.
Z Independence potřebujeme ještě stopnout do Bishopu, kde máme rezervovaný hotel. První auto zastaví hned, ale má místo jen pro tři – tak jedou Lea s Timem, my s Páťou zkoušíme štěstí dál. Jenže asi něco děláme blbě – stojíme tam s palcem nahoře skoro hodinu. Až konečně! Zastavuje nám auto a uvnitř sedí… trail angelka z Idylwildu! Jede do Washingtonu a odveze nás přímo až k našemu hotelu.
Náš pokoj ještě není připravený, tak jdeme zatím do města – dáme si zmrzlinu a začneme plánovat další část cesty. Jakmile je pokoj ready, hurá do sprchy! Na večeři vyrážíme stylově – v dešťovém oblečení, protože všechno ostatní je mezitím v prádelně.
Zatímco se oblečení pere, my si pochutnáváme v mexické restauraci vedle hotelu. A teď už jen pokoj, čisté peřiny a zasloužený spánek.
