Dnes jsme si užili ještě teplou noc – stačilo být jen přikrytí spacákem. Ráno je trochu závod dostat se k antibakteriálnímu gelu a vlhčeným ubrouskům, které jsme večer pečlivě zavřeli do bear canu. Ale všechno zvládáme. Trochu nám to dnes trvá dýl, protože pořád laborujeme s jídlem. Nakonec ale úspěšně zabalíme batohy a vyrážíme. Čeká nás docela velké stoupání, tak jsme rádi, že máme na zbylé dva páry aspoň nějaký náskok.
Dobíjí nás okolní krajina, která se už opravdu hodně proměnila od pouště. Jdeme krásným lesíkem v chládku. Občas dokonce narazíme na hromádku sněhu. Místo hada potkáme sviště. Je to jasné – jsme v horách. Na snídani zastavujeme u krásného výhledu. Zatím nás nikdo z naší skupinky nedošel. Zvláštní.
Jdeme dál a až na svačině nás dojde Veary. Teď to máme až na oběd z kopce. Dozvíme se, kde se zasekli Timo a Lea – zapomněli si nabrat vodu. I když je jí tu teď víc, pořád není úplně všude. Navíc si na snídani stavěli stan. Začalo totiž komáří období. Jakmile se zastavíme, usazuje se na nás celé hejno. My jsme naštěstí měli docela dobré místo na snídani, ale Švýcaři očividně ne. Dneska prostě nemají den. Lea měla ráno sežrané ponožky od myši.
Na oběd kempíme u vody.
Moc se nezdržujeme, protože máme na dohled nějaké tmavé mraky. Předpověď říká, že by dokonce mohla přijít bouřka. My ještě musíme přejít přes kopec. Šlapeme a za chvíli je jasné, že míříme na druhou stranu než mraky – tak snad dobrý. Výhledy jsou ovšem přenádherné.
Při zastávce koukáme přímo na vyschlé jezero. Nakonec se taky rozhodneme jít zase o kus dál, než jsme původně plánovali. Je ještě brzy na kemp. Z našeho kempovacího místa musíme docela kus dolů pro vodu. Po páté už máme postavené stany a po protažení jdeme odpočítat 70 kroků na večeři. Tam taky zanecháváme bear cany a všechny voňavé věci.
Jsme v nadmořské výšce 3 144 metrů, tak uvidíme, jak se nám tu bude spinkat. Komárům výška očividně nevadí.
