Dneska začneme s malým školáckým přešlapem – zapomněli jsme si nařídit budík. Naštěstí se Páťa budí jen o 15 minut později, takže žádná velká tragédie. Rychle balíme batohy a vyrážíme. Doslova vzhůru. Dnešní etapa bude skoro celá jen do kopce.
Trail vede zpočátku hezky ve stínu, ale i tak cítíme, že bude ještě tepleji než včera. Těsně před prvním vrcholem potkáváme Tima a Leu a dáváme si pauzičku. Během chvíle se to tu hemží známými tvářemi – všichni si potřebují odfrknout po ranním výšlapu.
Po krátkém odpočinku pokračujeme dál. Stoupáme a stoupáme, a aby to nebylo málo, přidají se k tomu ještě popadané stromy. Máme tu novou disciplínu: prolejzačka přes klády.
Na svačinu zastavujeme u Marlen a Whistle, které jsme včera večer po delší době zase potkali. Je fajn si popovídat. Pak už nás čeká úsek z kopce k vodě, kde plánujeme oběd. Filtrujeme vodu a mezitím se všude řeší nějaký trail magic kousek odtud. Hmm, to zní lákavě.
Ale sotva popojdeme od potůčku, vidíme Švýcary ve stínu. Co se děje? Trail magic padá? Ne tak úplně – Lea s Timem jsou zničení z včerejší noci, kdy měli mizerné místo v přecpaném kempu. Chtějí si dnes zajistit flek dřív, a dokonce nám ho prý i podrží. Jsou zlatí. My s Páťou se nakonec rozhodneme je v tom nenechat – jídla máme dost a zítra už budeme v Kennedy Meadows!
Obědváme tedy rovnou u vody a vyrážíme dál. Zase do kopce. Naštěstí máme v uších hudbu a slunce tolik nepálí – lesík poskytuje trochu stínu.
Do kempu dorazíme už v půl čtvrté. To je paráda! Odpočinek, sváča, protáhnutí, pak stavíme příbytky a jde se na večeři.
Zrovna máme skoro dovařeno, když dorazí ještě Presto. Většina ostatních prý zůstala u trail magic, takže máme v kempu hezky klidno. Dneska se spinká v pohodě.
