Noc byla krásně teplá, ale ještě lepší je náš plán na dnešek – dát si kratší den a konečně trochu orazit. Máme v plánu jen 16 mil a pak hurá do kempu.
Balíme jako obvykle a ještě před šestou vyrážíme. Poušť si s námi zřejmě chce dát důkladné sbohem, protože šlapeme měkkým pískem, což je naprostý opruz. Jako kdybychom se brodili přes pískoviště s naloženým batohem.
Na domluvenou snídani a k vodní kešce to máme 6,5 míle. Tak daleko jsem snad ještě nikdy nešla bez jídla v břiše. Konečně zastavujeme. Vodní keška je tu tvořena spoustou barelů, které sem někdo musí pravidelně dovážet. Fakt neuvěřitelná práce. Nabereme opět 5 litrů a vyrážíme do prudkého stoupání. Horko a voda v zádech nám dávají zabrat.
Ale výhled na zasněžené vrcholky Sierry všechno vyvažuje. Už za pár dní nás čekají tyhle hory – nemůžeme se dočkat. Kolem poledne nacházíme stín na oběd. Timo a Lea zůstali někde za námi. Zrovna když vyrážíme dál, posílají nám zprávu přes náš satelitní Garmin. Byli prý jen kousek za námi, takže se domlouváme, že se potkáme až v kempu. Ten už máme jen 4 míle daleko.
V 15:15 jsme na místě. Pohodička jak má být! Flákneme sebou na zem, protáhneme se a užíváme si volno. Brzy dorazí i Švýcaři a nakonec se k nám připojí i Dough a Veary. Povídáme si, vegetíme a konečně máme pocit, že si tělo trochu odpočine.
Stavíme moskytiéru, vaříme večeři a jde se spát. Snad se dneska konečně dospíme a zregenerujeme, než nás Sierra vezme do parády.
