Tohle teda nebyla moc dobrá noc. Když fouklo, vítr mi profouknul spacák dýchací špehýrkou a bylo to jako když mi někdo fouká rovnou na záda. Ale nedá se nic dělat – budík na pátou je nemilosrdný. Před šestou vyrážíme vstříc dvaceti milím k další vodě.
Sluníčko pomalu vychází a krásně nasvětluje okolní vrcholky. Je to dechberoucí. Zároveň ale připomíná, že nesezónní luxus jsme nechali ve městě – na zádech se nám znovu houpe 5 litrů vody a těla pomalu tuhnou. Naštěstí jdeme po stinné straně kopce, takže ráno je zatím příjemné. Dáváme si snídani v klidu, Timo a Lea snídají o kus dál a za chvíli je míjíme. To už ale slunce pálí na plné pecky a naše košile, nedávno vyprané, jsou zase totálně zasolené.
Před obědem si dáváme krátkou pauzu na sušenku. Vedro je nesnesitelné. Poslední kopec před pauzou je fakt výživný. Uf. Máme za sebou 13 mil a před sebou ještě asi 9. Odpočíváme ve stínu, sbíráme síly. Dneska je to nějaký těžký.
Kolem nás prochází Dough a Veary – došla jim voda, tak jim dáváme náš litr navíc. My máme ještě dost, a pro ně to byla doslova záchrana dne.
Nandáme batohy a pokračujeme. Kopce nekončí, navíc se přidávají obrovské spadlé stromy. Někde se podlézá, jinde lezem po čtyřech. Fakt trailová prolejzačka. Začínáme toho mít plné zuby.
Míjíme milník 600, u kterého právě odpočívá skupina hikerů. Vesele nám gratulují – ale my už bychom radši byli v kempu.
U vody nás dohání Dough a jako dík za pomoc Patrikovi dává čokoládu. Filtrujeme vodu a pokračujeme společně s Veary dál do kempu. Tam už jsou Lea a Timo, mají postavený stan a právě vaří večeři. Závidíme jim každé promíchané sousto.
Rozbalíme si spaní pod širákem a připojíme se k večeři. Jako sladkou tečku si rozdělujeme darovanou čokoládu. Jsme všichni totálně vyřízení, takže brzy zaleháme.
Dnešek byl jeden z těch těžších.
