7:15 – náš čas zazářit! Lee se nakonec podařilo sehnat svítící tyčky – jupí! Vyrážíme na naše první noční dobrodružství.
Zapadající slunce nám ještě chvíli svítí na prašnou cestu, po které se napojujeme zpět na trail. Tenhle úsek většina lidí chodí právě v noci – je dlouhý, rovný, krajina se téměř nemění a bez stínu by to bylo přes den v Mohavské poušti peklo. Kdybychom šli ve dne, tak bychom po třech hodinách šlapání měli akorát depku, že hory v dálce jsou pořád stejně daleko. Máme tedy plán: dojít k vodnímu zdroji a tam si odpočinout.
Ze začátku jsme nadšení – poprvé hikujeme v noci! Navíc jdeme po cestě, takže si můžeme povídat bok po boku. Ale brzo přijde i fáze nudy. Dáváme pauzy na svačinky a zkoušíme se zorientovat podle hvězd, ale všechno vypadá jinak – ani Velký vůz nepoznáme. Měsíc se zatím schovává, jen v dálce vidíme světla Lancasteru.
Na půlnoční sváču už vykoukne měsíc a pomalu začínáme být unavení. Ale jsme skoro v cíli. Naše chodidla moc neocení nekonečné hodiny šlapání po tvrdé prašné cestě. Blížíme se k oblasti větrných elektráren, což znamená jediné – vítr. A ne málo. Naštěstí dneska spíme bez stanu – cowboy camp, takže o „dům“ se bát nemusíme. Hurá, jsme tu! Ve světle čelovek hledáme rovné místo na spaní pro čtyři unavené hikery a máme štěstí – nacházíme pěkné závětří za křovím. Je 1:15. Vyčistit zubáky a rychle do spacáků.
Dobré ráno! No my jsme ale šikovní – dokonce se nám povedlo najít místo ve stínu, takže zůstáváme ve spacácích skoro do půl deváté. Pak pobalíme a jen se přesuneme kousek přes cestu k vodě. Pod mostem je příjemný stín a ideální místo na snídani. Není kam spěchat – v Tehachapi máme ubytko rezervované až od neděle do úterý, abychom v pondělí zvládli poslat nějaké balíky. Nakonec se domluvíme, že zbytek dne strávíme odpočinkem a až kolem třetí se přesuneme k dalšímu vodnímu zdroji, vzdálenému asi šest mil.
Zrovna snídáme, když dorazí Tulips – dvě vysoké holky z Holandska. Budeme s nimi taky bydlet v Tehachapi. Přijeli za nimi brácha a přítel, prý „na návštěvu“. Společně proflákáme den ve stínu pod mostem – povídáme si, jíme, odpočíváme, filtrujeme vodu. Odpoledne vyrážíme, máme to jen kolem sedmi mil.
Cestou procházíme mezi větrníky. A zase fouká! Vážně hodně. Skoro se neslyšíme. Navíc jdeme do kopce – jak jinak – a pěkně za sebou po úzkém trailu.
Dáváme pauzu a čekáme na Marka (přítel Pancake). Má velkou radost, že ho v jeho začátcích tak podporujeme. A ono to dává smysl – tady si vážně všichni navzájem pomáháme.
Docházíme k potůčku, kde máme vyhlídnuté místo na spaní. Stavíme stany a je čas na večeři.
Po jídle ještě půjčíme Markovi náplasti a jehlu na ošetření puchýřů – zatímco my jsme je naštěstí ještě nepotřebovali. Pak už se jen protáhneme a zalehneme. Všichni se těšíme na pořádnou noc v klidu a v teple spacáku.
