Tahle noc se rovnou může zařadit mezi jednu z nejhorších. Nejenže nás obklopuje poodle dog bush, ale už před desátou večer začal neuvěřitelný vichr. Nedalo se v tom vůbec usnout! Náš stan si vyrazil na diskotéku – nejdřív se celý nafoukl, pak začal lítat ze strany na stranu. Měli jsme strach, že to nevydrží. A ten zvuk! Divím se, že jsme neodletěli.
Ráno je chladné a stále fouká. Všichni se shodujeme, že noc byla příšerná, a vyrážíme co nejdřív. Snídani odkládáme – hlavně pryč odsud. Šlapeme dál spálenou krajinou, jedovatá rostlina roste pořád všude kolem.
Po čtyřech mílích se sejdeme na prašné cestě. Máme dvě možnosti: buď půjdeme dál po trailu a vezmeme vodu z podezřelé nádrže plné brouků, nebo po cestě, kde by měla být „normální“ voda – jenže podle komentářů je potřeba mít „dlouhé ruce“. No tak to přece zvládneme! Navíc jsme teď pět, přidala se k nám Queen.
Batůžky necháváme u cesty, Lea hlídá a my ostatní vyrážíme pro vodu. Aha. Snadněji se to řekne, než udělá. Nádrž je uzavřená a voda hluboko. Nikomu se nedaří nabrat vodu do vaku. Jak dlouhé ruce by člověk musel mít?
Musíme improvizovat. Mám vak na provázku – jen vymyslet, jak ho udržet otevřený. Timo mi podá klacík a je to.
Pomocí otevřeného vaku na provázku se mi podaří po půllitrech nabírat vodu a přelévat ji ostatním. Potřebujeme dohromady 15 litrů. Chvíli se tu teda zdržíme. Když se vracíme, vyprávíme Lee celý příběh. A ona na to: „Takže ty jsi dnešní hrdina! Nabízím ti trailové jméno Long Arm.“ Nejsem si jistá. „Oh! Já vím – jsi Groot ze Strážců Galaxie!“ No tak to beru. Roztomilý strom. Od teď mám trail name Groot.
Po snídani pokračujeme dál. Máme před sebou další milník – 500 mil od mexické hranice, tedy asi 800 km v nohách! Pustíme si „500 miles“, dáme si malý oslavný taneček a jde se dál. Cesta krásně utíká. Dokonce si dnes na oběd sedneme ke stolu! Tortilly, klid, pohoda – a pak zasloužený šlofík.
Následně se nám moc nechce zvedat, ale míle samy nezmizí. Naštěstí už to dnes není daleko a většina cesty je z kopce. Jsme vážně dobrá parta – možná už začínající tramily?
Jdeme krásným zeleným lesíkem, občasný výhled nám připomene, co nás čeká zítra.
Asi dvě míle před kempem si dáme ještě jednu sváču. Je brzo a co bychom v kempu dělali takhle brzy? Pak už dorazíme na místo a hledáme místa na stany. My dneska jen pod síťkou bez tropika. Jdeme se opláchnout do potůčku, nabrat vodu, protáhnout se – a pak společná večeře i s Queen a Prestem.
Domluvíme plán na zítřek a hurá do hajan.
