Den zahajujeme velmi netradičně sestupem. Musíme sejít dolů k silnici a k hasičské stanici, kde si můžeme doplnit vodu. Pořád je tu neuvěřitelně zeleno, což nás nepřestává fascinovat. Páťa nás zapíše do trailového registru a hurá pro vodu.
Ještě se tu potkáváme s Timem a Leou. Čeká nás výšlap zpátky do kopců. V dálce už zahlédneme opravdovou poušť, která na nás čeká ještě před Sierrou. Přehoupneme se přes hřeben a – pro změnu – sestupujeme zase dolů k vodě. Dnešní profil je vážně pestrý.
Tentokrát nás vítá potůček, ve kterém si hned smočíme nohy. Zalehneme na písčitou pláž a dáme si tu oběd. Než vyrazíme dál, domlouváme se s kamarády, kde večer zakempíme. Hurá – zase do kopce. Dnes už podruhé z dálky sledujeme kopec, ze kterého jsme právě slezli, jen abychom šlapali znovu nahoru. Tentokrát je stoupání o dost prudší. Když se po dvou mílích ještě naložíme vodou na kempování, začíná to být dost náročné.
Nedá se nic dělat, musíme šlapat dál. Vstupujeme do dalšího spáleného území. Očividně tu vládne rostlina poodle dog bush, která je na dotek jedovatá – způsobuje ošklivou vyrážku a puchýře. Dáváme si tedy pozor nejen na hady a nerovnosti na trailu, ale i na tuhle nebezpečnou kytku. Roste tu úplně všude.
Na místě už na nás čekají Švýcaři. Zvažujeme možnosti: buď dvě volná místa, ale obě v těsné blízkosti jedovaté rostliny, nebo spaní přímo na cestě, kde bude nejspíš foukat. Poslední varianta je sejít asi půl míle z trailu do kempu – ale to znamená ráno zase do kopce. Nakonec zůstáváme. Stavíme stany a tradičně večeříme společně.
Lea navrhne Patrikovi trailové jméno „Mashpotatoes“, protože si prý, co si pamatuje, dává k večeři pořád jen bramborovou kaši. Hihi. Prý si to ještě nechá projít hlavou.
