Opuštění postýlky není vůbec jednoduchá věc, i když už se na trail těšíme. Odložíme si sbalené batůžky ve společenské místnosti a jdeme na snídani. Uděláme si palačinky s banánem a kafíčko. Chvíli ještě kecáme s pánem, co je původem z Německa, pracoval ve firmě v Rakovníku a teď bydlí v Americe. Hehe, to jsou náhodičky.
Naše trail angelka přijíždí akorát na čas. Hodíme věci do kufru a jede se. Jako vždy si povídáme a nabízíme jí 20 dolarů jako příspěvek na benzín. Úplně to odmítá – prý v žádném případě. Nakonec povolí s tím, že dá náš příspěvek útulku. S tím jsme v pohodě. Odveze nás přímo k trailu a jdeme.
Nemáme to jídlo zrovna nejlehčí a začátek je trošku do kopce. Rychle nás doženou všichni rychlíci, ale co to – i my jsme dneska rychlíci. Dobře se nám šlape, navíc s krásným výhledem na jezero a městečko Big Bear, kde jsme teď byli ubytovaní. Cesta vede pěkným lesíkem, takže jdeme částečně ve stínu. Navíc je dneska úplně ideální počasí.
Na oběd dojdeme k vodě. Jsme fakt rychlejší, než jsme čekali. Musíme tu nabrat 4 litry – a to už je se vším tím jídlem fakt znát.
Do kempu docházíme ještě před čtvrtou. A to jsme vyráželi z města, takže asi o hoďku a půl později než normálně – a přitom jsme došli až do kempu, který byl o jeden dál, než jsme původně plánovali. Tahle sekce bude asi fakt pěkná a svižná.
Upíchneme se na pěkném místečku a po dvou dnech zase stavíme stan. Přidá se k nám ještě týpek jménem Score. Sedneme si společně a jde se dělat véča. Ale ne! Asi mi při mytí Jetboilu navlhl zapalovač. Páťa ho rozebere, že mi ho jako vysuší, ale při sestavování mu ulítne dílek. Jeho Jetboil je novější a má zabudované škrtátko.
Ptám se tedy Score, jestli mi nepůjčí zapalovač, a on že má tři, takže jeden klidně oželí a dá mi ho. Paráda! Problém vyřešen. Chvíli kecáme – a v šest už hajáme v pelechu.
