Ráno klasicky přemlouváme náš vnitřní budík, že dneska opravdu nevstáváme! Dneska je válecí den a nebudeme v šest opouštět pohodlí postele. Snídaně je navíc až od 7:30. No dobře, tak tedy jdeme na palačinky.
Oba hikeři, kteří dnes vyrážejí, už dopíjejí kafíčko a chystají se zpátky na trail. My si v klidu připravíme palačinky s čerstvým ovocem, které jsme si včera koupili. Mňamky!
Dopoledne máme pohodičku a hovor s rodinou. Po důkladném průzkumu areálu nacházím společnou sprchu, kde teče teplá voda a tryska se mi nesnaží udělat díru do zad. To se musí využít!
Není času nazbyt – ve městě se musí jíst! Jdeme na oběd.
Celé město je vlastně hrozně roztahané podél jedné hlavní ulice. Po obědě tedy využíváme místní bezplatný autobus, když jdeme shánět nesmeky pro Páťu.
V prvním obchodě se sportovním vybavením nepochodíme, ale naštěstí v druhém, menším obchůdku zaměřeném na hikery nacházíme všechno, co bychom mohli potřebovat. Patrik si odnáší nové nesmeky a pokračujeme zpátky na hostel.
Čeká nás přebalení zásob na skoro sedm dní do ziplocků. Tak tenhle těžký vak do batůžku bych vážně nechtěla! Po zabalení si konečně jdeme užívat zasloužené nicnedělání – v posteli koukáme na seriály a lžící dlabeme zmrzlinu.
Takhle si představuji ideální zero day!
Na závěr dne ještě vyrážíme na večeři do fastfoodu… ale to jsme nevybrali dobře. Ani jednomu nám to nechutná.
Zklamaně se vracíme do pelechu a těšíme se na další úsek trailu.
