Moc se nám nechce. Čekají nás ještě asi dvě míle v korytě řeky a pak nějaké stoupáníčko. Za chvíli ale narážíme na trail, tak se tam vyškrábeme… a po pár metrech zase kamzíkujeme dolů zpátky do koryta. Takhle ještě jednou. No, není to zrovna nejzábavnější. Teď už to ale vypadá, že trail definitivně opustil koryto – zato je pěkně strmý a dost rozbitý.
Místy je to hodně sesuté, všude popadané stromy. Rozhodně to není nejrychlejší terén na postup kupředu – fakt takové kamzíkování až do oběda. Obědváme s ostatními hikery u poslední vody na dalších 15 mil. To zas bude těžký batoh! Seznamujeme se tu s dalším párem – Gandalfem a Smiles – a ještě s Happy Hourem.
Po pauze vyrážíme dál – každý s pěknou zásobou vody. Hned na začátku nás čeká další parkur pro kamzíky, a to s těžkým batohem plným vody… no paráda. Naštěstí po devíti mílích začíná zase normální trail – sice do kopce, ale můžeme prostě jít. Hurá! Zahneme za zatáčku a z vedra je najednou zima. Sedí tu Gandalf a Smiles a varují nás, že dneska v noci má mrznout.
Najednou je tu krásně – šlapeme lesíkem, objevují se první výhledy. Kousek před kempem dokonce chytneme trochu signálu, takže stíháme zarezervovat ubytko v dalším městě – Big Bear Lake. Po těchhle čtyřech náročných dnech už se na trochu komfortu fakt těšíme.
Nakonec kempíme na ne úplně rovném plácku vedle páru, který jsme ještě nepotkali. Je zima, takže vaříme ve spacáku. Pak rychle vyčistit zuby a dobrou! Hlavně nezapomenout vzít filtr na vodu s sebou do spacáku – jinak by zmrzl a měli bychom po vodě.
