Přežili jsme! A stan taky. Vítr se na nás občas dostal, ale nic hrozného. Daň za tohle závětří byla ta, že při každém otočení na druhý bok jsem musela po karimatce píďalkovat nahoru zpátky. Noc byla teplá a už od rána do nás peče sluníčko. To zas bude hic!
Čeká nás největší brodění řeky na poušti, tak radši balíme spaní do voděodolného vaku a vyrážíme. Krajina je úžasná – všude kolem zelené kopečky a krásný trail.
Jen to sluníčko bych trošku ztlumila… Po čtyřech mílích dorážíme k vodě a ke slibovanému brodu přes Mission Creek. No ještěže jsme si věci zabalili do těch vaků! Tohle není radno riskovat.
Nakonec to ale šlo úplně v klidu suchou nohou. Dáváme si sváču a pokračujeme do kopečka. Další zastávka: oběd u vody. Vyškrábeme se na hřeben, odkud máme krásné výhledy – na jedné straně vidíme San Jacinto, kde jsme stáli před třemi dny, a na druhé straně další zasněžený vrcholek, kam dorazíme asi za tři dny.
Díky našemu “poposkočení” o den a půl jsme se úplně vyměnili se skupinou hikerů. Dneska se dokonce zařazujeme do párového konvoje – po trailu kráčíme čtyři páry za sebou. Hehe!
Obědovou pauzu si dáváme pod velkým stromem u vody, protože vedro je už zase šílené. A pak hurá – nebo spíš “och jo” – dál. Teď už nás až do kempu čeká cesta bez trailu, korytem řeky.
Loňský hurikán strhl břehy i trail, takže instrukce zní jasně: prostě jděte proti proudu. Chůze je to dost náročná – buď boříme nohy do písku, nebo klopýtáme po kamenech. Naše kotníky nám za to asi nepoděkují. Potůček, co občas přejdeme, už překračujeme tolikrát, že jsem to dávno přestala počítat. A potkáváme tu i vodního hada – to je novinka! Chůze je náročná, ale mít vodu po ruce je skvělé – nemusíme ji tahat. Potkáváme staršího pána, co se ptá, jestli nemáme tabák. Nemáme, ale chvíli si s ním povídáme. Říkají mu Mule, protože nosí velký těžký batoh.
Když konečně postavíme dům, první, co uděláme, je, že si jdeme opláchnout nohy v potoce. To je tak skvělý pocit! Dáme si papu a hurá do spacáčku.
