V noci začalo pršet a ještě ráno lehce mrholí, takže odkládáme vstávání. Když přestává kapat, je to jasný signál k akci. Balíme uvnitř stanu a na závěr přijde na řadu mokré tropiko. Samotný stan se nám naštěstí podaří sbalit relativně suchý. Hned nato začínáme stoupat.
Na snídani dojdeme akorát k trailheadu, kde jsou záchody a odpadkové koše – luxus! Zrovna když se chystáme pokračovat, dorazí známý páreček, na který jsme už několikrát narazili. Trochu se zapovídáme, a tak se naše klasická snídaňová pauza pěkně protáhne. Bylo to ale moc fajn.
Pokračujeme slušnou mrdárnou do kopce. Tentokrát to ale stojí za to – výhledy jsou nádherné! Trail se pak vine hřebenem, což nás baví nejvíc. Po hodně dlouhé době si děláme selfie u milníku: 2600! Kanada už je fakt za rohem.
Na oběd se nám daří najít perfektní místo s luxusními výhledy. To si opravdu vychutnáváme – tohle je určitě jedna z věcí, co nám budou po trailu chybět. Pak následuje ještě kus hřebene, než sklesáme dolů a zase nahoru. Do kempu by nás teď mělo čekat už jen klesání a rovinka.
Jenže naše nohy už protestují i proti tomu. Trail je kamenitý a hlavy máme spíš už v Seattlu než tady. Míle v lese jsou monotónní a čas se vleče. Jsme rádi, když konečně dorazíme k mostu u řeky, kde máme v plánu kempovat. Jenže dvě velká místa už jsou obsazená. Zbývající jsou buď malá, nebo dost z kopce. Představa, že bychom ještě stoupali do dalšího sedla, je hrozivá. Raději proto volíme větší rovné místo a spíme pod širákem. Alespoň si to tu naposledy užijeme.
