Čeká nás další klidné ráno a žádné hikování dneska. Dáme si ještě poslední sprchu, než vyrazíme dolů na snídani. Pak máme pořád dost času dobalit batohy, než vyjdeme na autobus. Městské autobusy jsou tu zadarmo, takže se svezeme na nádraží, kde přestupujeme na další bus do Chelanu.
Po hodině v ne úplně klimatizovaném autobusu přesedáme do krásně vychlazeného Uberu. Tím se konečně dostáváme k jezeru Chelan. Přesuneme batůžky na trajekt a za chvíli, kterou strávíme povídáním s dalšími hikery, se naloďujeme už i my. Frčíme trajektem do Stehekinu.
Tak místo koupání u moře máme letos aspoň vlnky na lodi. Při výstupu se Páťa hned zapojí – posádka ho zaměstná a pomáhá jim vyložit zavazadla. Je pořádné horko. Na místní poště na nás snad čekají balíčky s posledním hikerským jídlem. A opravdu – máme zásoby a jdeme na pozdní oběd.
Kuchyně má zrovna pauzu mezi obědy a večeří. Achjo. Tak si dáme aspoň nějakou sváču. Posilněni se vrháme na rozbalování krabic. Tolik jídla! Foodbagy jsou plné jako už dlouho ne. Skoro ho ani nemůžu zapnout. Sakra, to bude těžký start posledního úseku. Radši zatím batohy nevážíme, žijeme v blažené nevědomosti. Jen s footprintem jdeme zabrat naše oblíbené místo na stan a pak se pařit do stínu na lavičky pro hikery.
Je takové horko, že i ze sezení ve stínu jsme úplně vyřízení. Objednáme si proto hambáč a pak, zmožení, bereme ten náklad na záda a vzhůru do kempu. Postavíme zbytek stanu a zalejzáme. Jen z těchto úkonů jsme zpocení až za ušima. Snad se zítra konečně začne ochlazovat.
