Kupodivu jsme neměli nijak rušnou noc. Žádné myši nám po stanu neběhaly, jak varovaly komentáře. Spali jsme tu ještě s Redmanem a Jokerem, kteří ráno vyrážejí o něco dřív. Dnes odpoledne bychom se měli potkat s jejich kamarády z předchozích hiků, kteří jsou Češi.
Snídáme na kopci na naprosto báječném místě. Ptáte se proč? Protože je tu spousta keříků obsypaných huckleberries.
Natrháme si je přímo do snídaňové kaše. To je hned úplně jiný level! Výhledy taky stojí za to. Jen si začínáme víc uvědomovat, že Oregon sice nebyl úplná rovina, ale oproti Washingtonu to byla procházka růžovým sadem. Převýšení je podobné, jenže tady je to pořád prudce nahoru a dolů. Často jen takové malé bampíky, ale na odpočinek chybí rovinky.
Obědváme až za dnešním posledním vrcholem, kde se znovu potkáváme s německým párem. Odtud už jen 3 míle z kopce dolů na trail magic.
A tam na nás čeká Terka a Luboš! Jsou to nejen skvělí lidé, ale i hostitelé. Jako správní Češi přivezli Plzeň 🍺 – a to se cení! Potom rozdávají lívance, hambáče s trhaným masem a coleslawem. No prostě hostina v příjemné společnosti. A aby toho nebylo málo, následuje dezert a kafíčko. Terka s Lubošem už sami prošli PCT i CDT a příští rok plánují AT. Tím pádem budou mít za sebou všechny tři hlavní dlouhé treky v USA a získají tzv. Triple Crown (trojitá koruna).
Naštěstí jsme o téhle slavnosti věděli od Němců dopředu, takže jsme si na dnešek naplánovali málo mil. Díky tomu můžeme zůstat celé odpoledne. Moc si to užíváme. Ze židle, gauče nebo postele, odkud to čtete, to možná zní banálně, ale pro nás je i sezení na skládací židli opravdový svátek.
Takových maličkostí si člověk začne vážit. Ale čas letí a my musíme zpátky na trail. Jdeme už jen pár mil pro vodu a na místo kousek dál. Tam si dáme ještě něco ze zásob před spaním. Samozřejmě nesmíme zapomenout pověsit jídlo! A teď už opravdu dobrou.
