Ráno začíná klasicky – a hele, zase žádný déšť! Jen je o něco chladněji, protože jdeme hustým lesem. Sluníčko se sem skoro nedostane, ale hub je tu po dešti požehnaně. A jakých! Takové klobouky, že už si Páťa v duchu plánuje smaženici.
Jsou tu krásné hříbky, malé roztomilé i pořádní obři. Pak ale zahlédneme muchomůrky a je rozhodnuto – žádné sbírání se dnes nekoná. Pomalu, ale jistě začínáme stoupat do dnešního prvního sedla Cispus Pass. Konečně se Washington ukazuje v celé své kráse a máme parádní výhledy.
Po obědě se vyškrábeme až nahoru a pak chvíli klesáme po vrstevnici. Užíváme si panoramata a cestou nabíráme vodu z vodopádu – to se neodmítá. Odsud už zase začínáme stoupat. Čeká nás ještě pěkná porce výškových metrů.
A brzy to poznáváme na vlastní kůži. Trail se mění ve schody a pak v nepříjemné kamenné pole. Prudce stoupáme k odbočce a tam volíme alternativní trasu – sice delší a ještě víc nahoru, ale prý s lepšími výhledy. No, tak to bych si nafackovala! Kruťárna jak blázen – nahoru, dolů, exponovaně, srázy po obou stranách. Každý si tady zápasí se svým.
Tohle celé se jmenuje Goat Rocks, tedy kozí hory. Opravdu tu žijí horské kozy a nám se poštěstí je zahlédnout – z bezpečné výšky. Hřebenovka tu vede pro jednou přímo po hřebeni, takže stoupáme a klesáme po kamenné a štěrkové pěšině. Jsme vyřízení a poslední tři míle nám dávají pořádně zabrat. Do kempu dorazíme mnohem později, než jsme čekali. Rychle se najíme a zalehneme do spacáků. Uf! To byl zase den.
