Budík v 5:30 Páťa odkládá. Pořád prší. To byla dobrá volba. Vstáváme v 6 a už neprší. Jen je zataženo, zima. Obléknout si mokrou košili pro mě nepřipadá v úvahu. Beru si tedy navlhlou mikinu, Patrikovo tričko na spaní a bundu. Nandaváme mokré věci do batohu. Ten je výrazně těžší. No prostě naprosto ideální ráno.
Čvachtáme v botách, které se znovu a znovu namáčí o trávu. Morál klesá. Na snídani už trošku vykoukne sluníčko. Mraky se válí dole v údolí, ale tady je modro. To vypadá dobře! Rychle vyndáváme stan. Sušíme aspoň trochu na kamenech. Dnešní ráno jsme vážně pomalí. Dojdeme k Mt. Adams creeku. Normálně je to možná malá říčka, teď po dešti pořádně rozvodněná. Kláda, po které se dalo přejít suchou nohou, je nenávratně pryč. Chvíli hledáme místo na přejití.
Zkoušíme to. Proud je moc silný. Nakonec najdeme místo, kde je uprostřed ostrůvek. Tady by to snad i šlo. Patrika to ohodí až na košili, ale prošel. Moje oblečení dokonce zůstane suché. Jenže na druhé straně nám dojde jak ledová ta voda byla. Vůbec necítím nohy. To je hřebíček do dnešního rána. Mám dost. Po nějaké chvíli překonávám krizi a my můžeme pokračovat.
Sluníčko se naštěstí drží. Po obědové pauze vybalujeme v podstatě všechno. Sušíme. Pocit, že večer nepolezeme do mokrého nám výrazně zlepší náladu. Když všechno zase uklidíme a šlapeme dál, zjišťujeme, že dnešní dobrodružství ještě zdaleka není u konce. Před námi je další rozbouřený potok se spadlým mostem.
Tady už to zvládáme jako profíci suchou nohou. Štrádujeme si to dál. Už to není tak úplně nejhorší den. V tom to uslyšíme. Šrumec, lidi se baví, vidíme auto. To musí být trail magic! Taky že jo! Sedíme na židli se sodovkou, párkem v rohlíku a kecáme.
Tohle nám výrazně zlepšilo den. Navíc si ještě můžeme dát i banán. Prostě přesně to jsme potřebovali. Do kempu už se nám jde lehčeji. Užíváme si stavení stanu v klidu. Zabydlujeme se a večeři si sníme hezky venku.
