Po včerejším ponocování při balení se budíme až v 7 hodin. Pomalu vstáváme, dobalujeme a dohříváme si poslední sprchu – už zítra budeme zase jen smradlaví hikeři. Ještě předtím si ale chceme dopřát pořádnou snídani, takže se přesouváme do stejné kavárny jako včera.
Necháváme luxus města za sebou – vzhůru do Washingtonu! Překročením na PCT velmi známého Bridge of the Gods se dostáváme do posledního státu na naší cestě. Konstrukce mostu je fenomenální, i když kráčet vysoko nad vodou po ocelovém roštu není zrovna příjemné. A pruh pro chodce? Ten tu samozřejmě není – prostě jdeme a kolem nás projíždějí auta.
Přejdeme silnici a trail nás hned zavede zpět do lesa. Cascade Locks je nejnižší místo na celé hřebenovce, takže je jasné, že nás čeká jen jeden směr – nahoru. Dopoledne je to ještě takové pozvolné stoupání, ale to, co přijde po obědě, už je jiná liga: cesta po kamenech, šílené horko a nekonečný kopec. Naše oblíbená kombinace. Chodidla v prochozených botách si stěžují při každém kroku.
Před závěrečným výstupem si ještě musíme nabrat čtyři litry vody na večerní kempování. Washington nás vítá s otevřenou náručí. Přestože dopoledne to s mílemi i časem vypadalo nadějně, odpolední stoupání náš postup dost zpomalilo. Nakonec se rozhodujeme postavit stan o necelé dvě míle dřív, než jsme plánovali.
Vaříme večeři a už jsme zalezlí ve stanu, když si všimnu pohybu ve větvích stromu. Koukám… a ono – sova! A jaká obrovská!
To je něco neuvěřitelného. Myslím, že jsme oba poprvé viděli sovu takhle zblízka a navíc v divočině. Jsme úplně uchvácení.
