Celou noc nám fučelo. Mně to naštěstí ve spánku moc nevadí, ale Páťa si vůbec neodpočinul. Venku je pořád zima a mrholí, tak se nasnídáme ve stanu. Podle předpovědi má být dneska polojasno a chladno. Na to se těšíme – a snad i někde usušíme stan.
Dáme 5 a něco míle k vodě. Já hnedka lovím v kapse sušenku, zatímco Páťa jde s vaky pro vodu. Dlouho se nevrací. Konečně ho vidím a má oba vaky jen do půlky plné. Prej to byla totální bažina a vůbec to nešlo nabrat. No, ještě tu má být po cestě nějaká cisterna s mrtvou krysou a pak až zítra. Naštěstí je chladno, tak tolik nepijeme. Sluníčko začíná vykukovat a my si užíváme chůzi.
Roste tu zase nějaký nový druh kaktusu. To je zajímavé, jak se ta poušť proměňuje. Dneska dáváme rekordních 10 mil před polednem. Ještě tedy chceme ujít 7, ale dneska to půjde. Sotva sbalíme batůžky po obědě a skoro i saháme pro opalovák – tududum dum. Vyleje se na nás mlíko. Máme po výhledech a mrholí. Zase do nepromokavého a jde se.
Fučí vítr, prší takový sprej a vidíme opět jen trail. Prší snad ze všech stran! Shora, odspodu, prší i zepředu, zezadu, z boku – no prostě všude. Začíná být zase zima. Když tu dorazíme k vodní kešce. To je překvápko. Dneska se nám pár litrů navíc hodí. Nepohrdneme a pokračujeme v cestě. Míle se neskutečně vlečou. Ke konci docházíme na autopilota a už nás to fakt nebaví.
Stavíme stan v dešti v mraku, takže je všude vlhko. Hmm, to jsme ho chtěli dneska usušit. Ještěže spacák je v suchu. Zalejzáme do teplíčka. Večeře se podává opět ve spacáku. Těšíme se na zítra na sluníčko!
