Ráno nás čeká míle zpátky na trail okolo jezera. Je to pěkně do kopce, ale zanedlouho nás odměňují nádherné výhledy s vycházejícím sluncem. V tomhle světle a z nových úhlů je Crater Lake snad ještě krásnější než včera.
Nemůžeme se vynadívat. Fotek máme bambilion. Cesta nás vede kolem skály, kde najednou přecházíme sníh. Tak to už jsme nečekali. Je to neskutečné, ale musíme šlapat dál směrem zpátky na PCT. Při svačině si bereme vodu z kešky, kterou tady někdo pravidelně doplňuje, a konečně se napojujeme na hřebenovku. Kupodivu jdeme až do oběda po rovince a lesem. Takhle nějak jsme si ten Oregon představovali.
Sotva vyhajkujeme po polední pauze, čuchám čuchám trail magic! U další vodní kešky mají dva týpci altán a spoustu dobrotek. Dostaneme sodu, pivo a hot dog. Pak zobeme sušenky a povídáme si. Jeden trail angel je fakt slušnej řízek, tak je tu docela sranda. Jenže čas běží a my ještě musíme ujít asi sedm mil — z toho šest do kopce.
No, tak abychom vyrazili. Je docela horko a potit nahoru kolu není ideálka. I tak to stálo za to. Funíme nahoru. To snad nemá konce. Má — a jaký! Pěkně vidíme na jezero a hory. Do kempu už jen seběhnout dolů.
Podle doporučení toho týpka si nabereme vodu v řece a místo do vyznačeného kempu jdeme nahoru na „plato“, kde je výhled na hory. No nejsme jediní — už je tu spousta stanů. Taky jdeme docela pozdě, protože jsme se pod altánem nějak zasekli.
No tak rychle uvařit, umejt nohy a do pelechu.
