Včerejší západ slunce je oproti dnešnímu východu nic. Tohle jsme tedy nečekali. Je to nádhera. Nebe zbarvené do všech odstínů červené až po žlutou. Mlha válící se mezi vrcholky hor. Měsíc. A slunce. Jediné, co to kazí, je rosa. Spadlo jí fakt dost, takže jsme jen v síťce bez tropika trošku mokří. Snad to stihneme usušit u oběda. Balíme a scházíme zpátky dolů na trail.
Takhle zrána je trail hezký a opravdu docela po rovince. Páťa navíc při snídani objeví celkem dobrou zkratku po cestě. Vykračujeme si tedy vedle sebe. Než se zase napojíme na trail, nabereme vodu na dalších 10 mil.
Jdeme celkem hustým lesem. Moc si to užíváme – nepaří na nás sluníčko. Trochu nám to dokonce připomíná cesty u nás v Čechách. O svačině se na nás přijde podívat srnka. Vůbec z nás nemá vítr. Kousek jde po trailu, než poodběhne na stranu.
Les střídá taková prérie, kde se budou spacáky skvěle sušit. Rozložíme všechno a sami si zalezeme do stínu pod stromy. Po obědě najednou vejdeme do lesa, který je částečně shořelý – je tu fakt hodně popela. To už jsme dlouho neviděli. Naštěstí to netrvá moc dlouho a zase se vracíme mezi zdravé stromy.
Od další vody jdeme pořád do kopce až k místu, kde chceme dneska spát. Tak já nevím, kde všichni berou, že Oregon je rovinka. Nasadíme sluchátka a šlapeme. Takhle hustý les bohužel znamená i hodně komárů. Od poslední vody nás prudí až do kempu. Na večeři tedy zalezeme do bezpečí stanu. Pak rychle na zuby, ven a do hajan.
