Z Ashlandu jezdí zpátky na trail shuttle, jak včera zjistil Páťa. Stojí pět dolarů, tak jsme se zapsali. Odjezd je v 11:30. To znamená jediné – pomalý návrat a dlouhé ráno. Válíme se v pelíšku. Jsme natěšení na nový stát, ale zároveň se nám moc nechce.
Nasnídáme se, dobalíme batohy a pomalu se chystáme na odchod. Ve městě totiž ještě chceme koupit sandwich k dnešnímu obědu. Hlavně ale musíme na poštu poslat balík s jídlem.
Všechno zmákneme a ještě máme skoro hodinku čas. Sedneme si tedy na kafíčko. V hotelu, odkud jede svoz, už čeká několik hikerů – dokonce pár známých tváří. Nalodíme se do auta a tradá nahoru.
Nahoru? Jak jako nahoru, vždyť Oregon má být po rovince! Tak já už nikomu nevěřím. První dvě míle a hnedka zlehka 250 výškových metrů. No bomba. Ale jo, je to tu moc hezké. Krásný zelený lesík nám poskytuje stín, přesto občas nabídne výhledy.
Před námi je nějaké srocení. Že by trail magic? Ano! V cooleru jsou pro nás pitíčka a elektrolyty. Paráda! Šlape se nám hezky. Dáme si tedy pozdní oběd a pokračujeme docela svižně dál.
Užíváme si lehký vánek a stín lesa. To je fakt moc příjemná změna. Jediné, co je trošku nepříjemné, je nutnost nabrat si teď čtyři litry vody, abychom měli dost i na dnešní kempení. Kopneme tam sušenku a jde se. Na místo už to máme jen pár mil. Jenže když tam dorazíme – už je to tu zabrané. Sem se nevejdeme.
Pokračujeme po trailu, až dojdeme na rozcestí na vyhlídku. Tam by taky mělo být místo. Zkusíme to. Sice je to půl míle mimo trail a do kopce, ale je to tu parádní. Krásný výhled do úplně jiné krajiny. Dokonce jsme tu hezky v závětří. Stavíme jen síťku a kocháme se výhledem na západ slunce. Zítra už to snad vážně bude po rovince!
