Ráno nemusíme spěchat. Benzínka, kam máme namířeno na zmrzlinu, otevírá až v 9. Pobalíme a borovým hájkem vyrážíme na šestimílovou cestu na zmrzku. Je to tu totální rovinka a krásná cesta. Míle sviští pod nohama. Po snídani už to máme coby kamenem dohodil.
Na otevíračku jsme nastoupení. Jenže to zklamání! Zmrzlinu mají dovézt až zítra. Naštěstí tu paní má ještě nějaký zbytek, který nám vyškrábne. Uf! Ještě si vybereme studenou limču. Musíme si užít ty dary.
Po takovém občerstvení se nám zpátky do horka moc nechce. Čeká nás ale další zajímavá zacházka. Půjdeme pro vodu a po cestě si můžeme prohlédnout jeskyni, kterou vytvořila vroucí láva.
Je tu krásný chládek. Jen ta facka, když vylézáme zpátky ven. Až do večera už žádnou vodu nepotkáme. Rozhodneme se proto dát si oběd tady na parkovišti s kohoutkem s tekoucí vodou.
Čeká nás dnešní jediný kopec. Sice jsme vylezli ze spálené oblasti, ale zrovna tady nejsou žádné stromy, které by nás chránily před sluníčkem.
Dojdeme na vyhlídku u parkoviště. Můžeme si užít pohled na horu Lassen a trošku signálu. Zbytek odpoledne jdeme po římse a jsme dost vystavení slunci. Zase se potkáváme s Whistle a Marlene – byli s námi včera v kempu a ráno na zmrzce.
Na místě jsme docela brzy, jenže pro vodu se tu musí docela kus dolů ze srázu. Páťa si vyprázdní batoh a vyráží na dobrodružství. Já zatím stavím stan a připravuju spaní.
Večeříme společně s ostatními. Trošku nás vyruší had, který se plazí docela blízko nás. Naštěstí to není chřestýš. Musíme si na ně teď zase dávat větší pozor. Do stanu nemůže – a tam se teď taky všichni chystáme.
