V noci se konečně trochu ochladilo. Mohli jsme se tedy dobře vyspat. Až na to, že pan jelen asi přivedl k vodě celou rodinu. Praskání větviček znělo, jako kdyby kolem nás pořád někdo chodil.
Vyrážíme lehce po šesté. Dneska nás čekají dvě zacházky mimo trail. První je hned za chvíli – odložíme batůžky a jdeme se podívat na termální gejzír. Ve vzduchu je cítit síra. Všude se pára zvedá a tryská voda přímo ze země. Hustý!
Další zastávka je snídaně u termálního jezera. To je dneska parádička. Samé vzrůšo. Taky je konečně o něco chladnější ráno – ne že by bylo chladno, ale rozhodně lepší než posledních pár dní.
Pak už zase jen spáleniště. Dojdeme k oficiálnímu kempu, kde je i normální záchod. Toho hnedka využívá Páťa, zatímco já filtruju vodu. Potkáváme partu lidí, nejspíš zaměstnanců národního parku Lassen, kteří odklízejí popadané stromy z trailu. Na oplátku jim dáváme naše Horalky.
Na oběd zastavujeme u jezera, kde se jdeme hned smočit. Je docela teplé, ale i tak příjemné. Teď už nás nečeká žádný kopec. Nasazujeme tempo a šlapeme. Uklízecí četa tu nechala krásně vyčištěný trail – žádné obcházení ani přeskakování. Jdeme dlouho po rovince spáleništěm a už je to trochu nuda.
Filtrujeme vodu i na večer a noc. Budeme spát těsně za hranicí parku. Kousek před kempem se krajina začíná zelenat. To je nádhera. Vcházíme do borového lesa – a to je naše místo. Postavíme stan a jde se na véču. Po dlouhé době dorazíme do kempu před šestou a těšíme se, že půjdeme brzo do hajan.
Zrovna dojídáme, když se začínají objevovat další a další hikeři. Za chvíli je tu úplně přelidněno. Asi se nikomu nechtělo nést bear can, a tak jen prošli park a teď zakempí hned za ním. No, my už je budeme jen sledovat z vodorovné polohy.
