Zítra má pršet a je to znát. Už od vystrčení čumáku ze spacáku je chladněji. Venku se honí mraky. Pohneme s kaší a vrháme se na 8 mil, které musíme ujít do Warner Springs. Tam by mělo být komunitní centrum, kde se chceme dozásobit jídlem.
Poprvé dokonce vyrážím z kempu v mikině. Krajina je jak Hobitín. Vůbec to tu dneska nevypadá jako poušť – louky a zelené kopečky. Chlad nás žene kupředu. Letíme ani nevíme jak, a najednou přistáváme na Eagle Rock 🦅🪨. Tohle místo známe z videí o PCT moc dobře, a teď tu opravdu stojíme. Neuvěřitelné.
Potkáme se tu zase se všemi a o sušenku lehčí pokračujeme. Tak si šlapeme, potkáváme nějaké day hikery s malými batůžky a co to neslyším? Nějaký šrumec. Oooou! První takové pořádné trail magic. A je to vážně kouzelné – tři nadšení důchodci a v batůžkách mají úplně všechno, co bychom mohli potřebovat: svačinku, limču, toaleťák, opalovák, náplasti na puchýře… naprostý ráj pro hikery!
Nabití tímto zážitkem a dobrotkami dorážíme do Warner Springs už před polednem. To jsme tedy nečekali. Zásoby se tu dají dokoupit úplně krásně a za levno. Uděláme si nákup, obídek a využijeme místní stanici pro dobíjení.
Dneska dokonce rádi posedíme vevnitř v teple. Když jsme to všechno zvládli takhle pěkně rychle, rozhodl náš vrchní navigátor, že dáme ještě 7 mil k poslední vodě před zítřejším stoupáním. Kempíme krásně před pátou u vody. Vypnout tropiko (kdyby tedy přišel ten déšť), uvařit a do spacáku.
