V kempu to žije už od brzkého rána. Vstáváme v 5:30 a na záchod už se tvoří fronta. Po horké vlně jsou všichni natěšení zpátky na trail. My ale v klidu posnídáme pečivo na lavičce, než vyrazíme. Začátek je po silnici, protože trail vede skrz Agua Dulce, ale brzy funíme do kopce.
Oslňují nás zelené výhledy. A to jsme si mysleli, že teď přichází ta opravdová poušť! Evidentně jsme se chytili do nějaké vlny hikerů – u vody sedí třeba dvacet lidí. Takové davy jsme ještě nezažili.
Nafiltrujeme vodu na zbytek dne a plánovaný suchý kemp. Cestou přes trail leží asi největší had, jakého jsme zatím potkali. Naštěstí se nás lekne a mizí v křoví. Jdeme dolů a pak zase zpátky nahoru – zrovna když se začínáme rozhlížet po nějakém pěkném stínu na oběd. „Nemáte hlad? Tady je pizza!“ Trail magic! Jupí! Přidáváme se k všeobecnému veselí. Pizza, banány, mandarinky, chipsy a voda – to nám ke štěstí úplně stačí.
I tak ale po pár metrech dál kempujeme na oběd „oficiálně“. Po dalších asi pěti mílích dorazíme na místo, kde jsme se původně domluvili s Timem a Liou, že skončíme. Švýcaři nikde a je tu plno. Nasazujeme sluchátka a pokračujeme dál.
Aaa, tady jsou! Timo nám už z dálky mává. Najdeme místo na stan a jdeme na návštěvu na večeři. Kecáme, plánujeme zítřejší den a brzy mizíme do spacáků.
