To je probuzeníčko! Dneska nemusíme ujít ani míli. Hikeři, co se dneska vrací na trail, vstávají klasicky kolem šesté. My se ale můžeme jen tak válet, protože kavárna na snídani otevírá až v osm.
Bereme batůžky a vyrážíme na vyhlášený “apple pie”, který tu dostávají PCT hikeři zdarma. Mňamky! Koláč a zmrzka, to je lahůdka.
Obchůdek s výbavou, kde se chceme dozásobit i vyřešit batohovou krizi, otvírá až v deset. Využijeme čas na hovory s rodinou, update stavu nohou a duše. A pak hurá na nákup.
Uvnitř je pidi prostor, ale pěkně našlapáno. Hodně hikerů potřebuje nové boty – měli buď špatné, nebo malé. Nakonec se na nás přeci jen dostane řada. Zkouším dvě různé značky batohů, Páťa si bere lehké dlouhé kalhoty a vybíráme jídlo na další část trasy.
Do hotelu nás pustí až ve tři, takže se mezitím bincáme po městě, kecáme s ostatními hikery na lavičce a jdeme si ještě pro sandwich. Konečně nastal čas – bereme hotel útokem a tradá do sprchy.
Ooch, to je tak skvělý pocit. Věci pereme v umyvadle, protože i to je lepší než nic. Z ponožek už teče jen hnědá voda. Pokrok z černé. Hiker laundry level: solidní.
Zbývá přebalit jídlo. Jednu krabici se zásobami posíláme do dalšího města, druhou mojí kamarádce do New Yorku (díky Ady! ***) – už po týdnu víme, co máme zbytečně. Jsou to drobnosti, ale jak se říká – gram k gramu…
A protože jídla není nikdy dost, domluvíme se na večeři s Bettinou a jejím přítelem – to jsou Rakušanda a Ital, kteří s námi jeli z Dan Diega. Večer míříme stylově do italské restaurace.
V marketu ještě rychlý nákup toho, co jsme zapomněli, dáme si ještě jednu sprchu a už nás volá měkoučká postel. Zítra zpátky na trail!
