Na stísněném prostoru necháme nejdřív Fina, aby si udělal svoje ranní povinnosti. Tím ztratíme asi 20 minut. Dneska jako to sluníčko někdo zadarmo. Na východní straně už do nás začíná prát. Naštěstí máme po včerejšku naplánovaný kratší den. Poměrně brzy ukrojíme větší část z dnešních mílí k vodnímu zdroji. Tam si chceme dát obědovou pauzičku. Nebo taky ne. Stín tu rozhodně není a je to zatím nejhorší voda, co jsme potkali.
Když si natočíme do vaku, naštěstí teče čistá voda, zřejmě z vedlejší nádrže. Přefiltrujeme a jdem využít porculán veřejných záchodů. Nakonec před domkem “restrooms” skejsneme ve stínu ještě na sušenku. Teď si připádáme jako správný hiker trash. Na oběd to tu nevidíme ani my a tak vyrazíme za včas hledat úkryt před úmorným sluníčkem.
Dneska musíme být kreativní. Všichni kolem jdoucí hikeři nám přístrěšek chválí. Přesouváme se k další vodě. Cestu nám zkřížil jeden hadík. Začínáme si na ně trošku zvykat. U hadice s vodou felí ve stínu velká skupina hikerů. Na chvíli se k nim přidáváme, protože to do kempu máme už vážně kousek. Nakonec přefiltrujeme a validně z kopečka dolů. U plácku na stan mě Páťa zanechá a jde se kouknout kousek dál. Prý se ještě přesouváme za zatáčku. Oukej, nahodím batoh zpátky na záda. Když tu “křup”! Oh sakra. Co to? Praskl mi boční šev na batohu. Popojdeme do kempíku a zkoumáme škody. Využijeme něco z odmotané americké lepenky a snad dojdu do Julianu, kde je obchůdek s vybavením. Signál tu není, že bychom aspoň napsali hyperlitu, značce, od které batůžky máme. No, tak to přišlo dřív než jsme čekali. Trosku mě to sebralo 😢. Zítra mi holt bude Páťa nasazovat batůžek, abychom to co nejmíň namáhali.
