Dnešní noc pod širákem se vydařila. Žádný nečekaný déšť ani ranní rosa. Balíme tedy suché spacáky a vyrážíme. Dopoledne nás čeká velký výstup do Hard Passu – snad nebude tak těžký. Už u snídaně ale tušíme, že to žádná sranda nebude. Vychutnáváme si jednu z posledních ovesných kaší na trailu a společnost nám dělá zvědavá veverka, která se s námi kolem stromu hraje na schovku.
Z prodírání křovím postupně přecházíme na kamennou stráň. Tady začínají krutopřísné switchbacky. Nasazujeme sluchátka, protože tohle stoupání… uf! Konečně nahoře! Dáváme si pěstičku a pohledem na hodinky zjišťujeme, že to bylo ještě horší, než se zdálo – necelých 6 mil a přes 750 výškových metrů.
Naštěstí dneska je to s parádními výhledy na všechny strany. Pokračujeme po hřebeni a kocháme se. Nakonec dojdeme na parkoviště, kde chceme ve stínu poobědvat. Cedule hlásí: “Kanadská hranice 35 mil.” Kanado, jdeme si pro tebe! Tedy… spíš: Kanado, kde jsi? Pocem blíž! Ale to už nějak zvládneme.
Chystáme si klasickou tortilu, když kousek od nás víkendoví hikeři balí věci u auta. Zdravíme se a najednou mi jedna paní podává sendvič – prý už by ho nedojedla a nerada vyhazuje jídlo. Pro nás obrovská radost! Mňam, dokonce je v něm rajče a čerstvý salát.
Odsud už stoupáme k Hard Passu. To je trailhead, kam se budeme muset vrátit z Kanady – dál už totiž povede všechno i zpátky. To teď ale vůbec neřešíme, protože je tu trail magic!
Veganský burger, kukuřice, meloun a limča. Pořádá to rodina trailangelů a dokonce nás i vyfotí. Malou vytištěnou fotku dostaneme hned na památku. Je to strašně milé a my bychom tu nejradši zůstali ještě dlouho, ale musíme dál.
S plnými bříšky se šlape těžko, ale nakonec se rozhýbeme. Potkáváme hikery, kteří už to mají za sebou a teď se jen vrací zpátky. To je zvláštní pocit. Chceme taky!
Na noc se utáboříme na pěkném rovném místě dost velkém pro náš stan. Máme radost, že budeme spát v domečku ⛺️. Uvaříme večeři, protože jsme pořád hladoví, a pak už šup do hajan. Dobrou.
