Vyspinkaní do růžova startujeme nový den. Nastrkáme všechny naše věci do batohů, jako každé ráno, a šlapeme od jezera do kopce. Výhledy máme famózní. Lyžařský areál, za nímž se tyčí ledová hora Raineier
Snídáme na místě, kde jsme chtěli původně spát. Je tu dokonce signál. Bookujeme tedy ubytování na zero. Potom pokračujeme po hřebeni dál. Velmi rychle se oteplí. Vcházíme do spáleného lesa. To tu dlouho nebylo. Mrtvo kolem nás na nás doléhá. Tady se nejde dobře.
Filtrujeme vodu společně s dalšími šesti hikery. Kolem prochází skupina rangerů. Jeden u nás zastavuje a poučuje nás, jak se tady správně chovat. Není to nic, co bychom nevěděli. Jen jsme zase v oblasti, kde musíme buď nést bear can (to je ta těžká modrá krabice ze Sierry), nebo věšet vysoko na stromy naše foodbagy. My jsme si v Bendu koupili provaz, abychom mohli jídlo správně pověsit. Dneska budeme mít premiéru.
Na oběd naštěstí najdeme stín a za další vodou už je zase normální les. To je ale změna. Nepaříme se, je tu příjemnější vzduch a hned se nám šlape lehčeji. Podle plánu dojdeme až k takové horské chatě. Ta je přístupná pro přespání, ale komentáře o místní myší armádě nás přesvědčují o spaní ve stanu.
Nakoukneme dovnitř a pak si o kus dál stavíme stan. Po večeři si oplachujeme nohy v potůčku, protože po průchodu spáleništěm jsme zase hodně špinaví. Věšení jídla nakonec není tak náročné, jak jsme čekali. Páťovi se podaří nahodit lano na větev hned na první pokus. Tak to nebylo takové vzrůšo.
