Začátek dne je hodně vlažný. Probouzíme se v mraku, stan je celý mokrý, tropiko nacucané jak houba. Necháváme ho sušit a s myšlenkou, že obchůdek otevírá už v 7, se vydáváme na snídani. Jenže ouha – otevírají až v 8. Takže sedíme venku, koukáme do mobilů a těšíme se na kafe.
Hned na otevíračku bereme teplý bar útokem. Kafíčko, snídaně, pohodička na lavičce. A protože jedna snídaně nikdy nestačí, hned to zapíchneme i druhou. Pak teprve balíme stan. Ale ještě se nám nikam nechce, tak je čas na nanuk. Slečna u pokladny se už jen směje: „Vy jste ještě tady?“ A my že jo, vážně už naposledy – a pak fakt jdeme.
A opravdu. Vyrážíme zpátky na trail, půl hodiny po desáté, tedy půl hodiny po plánovaném startu. Samozřejmě do kopce, protože s pětidenním nákupem v batohu by to jinak nešlo. Cestou potkáváme skupinku důchodců s průvodci. Pouštíme je a pán nám říká, že za nimi jdou ještě čtyři lamy. Usmíváme se, že asi myslí nějaké své kamarádky. Jenže ne! Oni mají fakt lamy.
Kluk, co vede dvě z nich, nás hned poučuje, že si je můžeme pohladit po krku. A pak nám dokonce udělá fotku.
Tak tohle jsme vážně nečekali. Pořád jsme vyhlíželi někoho na koni, a místo toho potkáme lamy. A musíme uznat – šlapání jde po tomhle zážitku mnohem líp. Navíc už jsme skoro nahoře, takže zbytek dnešního kratšího dne jdeme spíš po rovince nebo z kopce. Jen škoda, že trail vede hlavně lesem, takže výhledy dneska moc nejsou.
Dneska to zapíchneme u potůčku. Nejprve ho přehopsáme po kamenech a hned na druhém břehu stavíme stan. Večeříme se snahou co nejvíc odlehčit foodbagy. A pak už hajáme do spacáku a necháváme se uspávat šuměním potůčku.
