Zkratka

Další teplá noc za námi. Už aby se ochladilo. Vyrážíme směrem na silnici – je tu totiž možnost zkratky. A ne ledajaké! Po silnici je to o 5–6 mil kratší než po PCT. Na to my slyšíme.

Projíždí kolem nás auto. Hmm… ještě bychom těch 10 mil mohli zkusit stopnout. Druhé auto – palec nahoru. Skoro už to vypadá, že zastavuje, ale jen mávne a zase se rozjede. To bylo zlé.

Třetí auto nezklame. Házíme batohy na korbu a sedáme dovnitř k dvěma dědům. Byli tu rybařit. Po cestě ještě máváme na Barbaru a Forcasta, kteří nám tuhle zkratku včera vnukli. Hihi, takhle se to dělá. Nadšení vystupujeme, mnohokrát děkujeme a pokračujeme dál. Tolik mil ještě před snídaní!

Dost nám to pomohlo přiblížit se k městu Trout Lake, kde nás na poště čekají nové boty. Ty už opravdu zoufale potřebujeme. Na oběd docházíme k jezeru. Potkáváme spoustu dayhikerů, kteří sbírají huckleberries. Zjistili jsme, že to jsou v podstatě naše borůvky – jen nějaká divoká odrůda. Keříky jsou trochu větší.

Zrovna dojídáme, když k nám přiběhnou dva psíci a nadšeně nás obšťastňují. Pak si prostě lehnou k nám a nechtějí odejít, ani když páníčci volají. Kousek od nás kempuje rodina s dětmi. Přijde k nám babča a nese sušenky. Tady jsou ti lidé prostě neuvěřitelně milí. Balíme je do batohu a jde se dál.

Páťa má dneska zvířecí den. Zastavujeme kvůli druhému hadovi, kterého potkáváme. Nechce se mu odejít z trailu. Taky je tu spousta hub. Dochází nás hiker – a není to nikdo jiný než Veary. Díky té zkratce jsme je předběhli. Čeká na Dougha a Owla, aby se domluvili, jestli dojdou až na naše dnešní kempovací místo.

Zrovna stavíme stan, když dorazí. Dough hned vytahuje téma večeře. Po jídle se podělíme o sušenky, které jsme dostali. Všichni se už těšíme zítra do města. Popřejeme si dobrou noc a mizíme do stanů.