Jak už to o zero dnech bývá, celé ráno se válíme v posteli. Ovšem to šokující zjištění, když se konečně vyklubeme ven z peřin – strašně nás bolí nohy, hlavně chodidla. Tak hrozné jsme to asi nečekali.
Dáváme prát prádlo, protože tu na motelu máme pračku a sušičku zdarma. Užíváme si válení, než se prádlo dosuší. Na snídani vyrážíme v našem sexy dešťovém oblečku – chápejte, to je jediné oblečení, které nám během praní zbylo.
Před kavárnou potkáváme Báru, která se k nám přidává. Za chvíli dorazí i Owl, na kterého jsme už v Oregonu párkrát narazili. Nakonec mu nabídneme, že si u nás může vyprat. Jdu vyzvednout naše prádlo a ukazuju mu, co a jak.
Protože jsme pořád hladoví hikeři, stavíme se pro burger a milkshake, které si odnášíme na pokoj. Venku je vedro na padnutí a my máme klimatizaci, takže jasná volba.
Během odpoledního šlofíku se nám podaří domluvit s trail angelkou, že mi ve městě asi 20 minut odsud koupí nové ponožky. U ní si taky chceme udělat resupply. Do Cascade Locks dorazí až v sedm, takže máme do večeře volno – ideální čas na odpočinek.
Na jídlo se domluvíme s dalšími hikery – nechybí Dough a Veary, Owl a jeden pár z Německa. Dostáváme tu pivo pro hikery zdarma. My musíme na chvíli odběhnout ven k dodávce, protože trail angelka nám přivezla věci. Jupí! Bohužel se jí nepodařilo sehnat nový hrot pro Patrikovu hůlku. Vracíme se k jídlu a užíváme si dobrou společnost.
Po večeři ještě zajdeme do obchodu dokoupit pár drobností a společně si koupíme zmrzlinu.
Tomu se říká hiker trash! Sedíme v parku a jednorázovými plastovými lžícemi dojídáme zmrzlinu přímo z kelímků. Pak zpátky na pokoj – musíme si ještě připravit jídlo na následující čtyři dny a sbalit batohy. Sprcha a dobrou noc.
