Dneska ráno se nemaká! Máme namířeno na vyhlášený snídaňový bufet do Timberline Lodge. Ten začíná až v osm. Naše těla, zvyklá vstávat brzy, se o tom ale těžko přesvědčují. Ještěže tak! Vylezu ze stanu s lopatkou na cathole a za minutu se vracím pro mobil. Tenhle výhled prostě musím vyfotit – historická (a zatím asi jediná v Americe) budova, a za ní peřiny mraků, mezi nimiž vykukují hory.
Konec obdivování, jdeme kopat, sbalit stan a hurá na snídani. Scházíme dolů a koukáme, že lanovka jezdí. Na parkovišti navíc potkáváme lidi v přeskáčích, s lyžemi přes rameno. Okej, tak tady je očividně sezóna i v srpnu. Zas tolik sněhu nevidíme, ale nahoře asi něco bude.
Než začne snídaně, dáme si v lobby nabíjet elektroniku a projdeme si místní muzeum. Je to dost nezvyklé tady něco takového vidět. Prostory oceňujeme, ale v osm už stojíme na značkách – zajímá nás teď jen jedno: jídlo. Hodně jídla. Klobásky, vajíčka, sladké pečivo, vafle, palačinky, bagely… nevíme, co dřív.
Staví se tu za námi Dough s Veary, kteří tu byli ubytovaní a jedou se dozásobit dolů do města. My tu sedíme spráskaní jak psi. Jsme úplně přežraní a představa, že si teď zapneme bederák… no, nic moc. Odchod se nám trochu protáhne. V půl jedenácté konečně opouštíme snídani a vrháme se zpět na trail. Je pátek a od parkoviště vyráží hodně lidí, takže potkáváme spoustu day hikerů, které hravě předcházíme. Bereme to zase alternativní trasou na Ramona Falls.
Jsou tři hodiny a na oběd stále nemáme ani pomyšlení. To jsme se teda nacpali. Nakonec do sebe natlačíme tortilly až o hodinu později, těsně před začátkem stoupání. Pak už jen vzhůru – a nakonec s vodou na dry kemp. Když tu najednou… není to Queen? Jasně že jo! Naposledy jsme ji viděli ještě v poušti. Příjemné setkání, zapovídáme se a dáme si tipy – ona totiž flipla a teď jde obráceným směrem.
Je sedm večer a my stále jdeme. Proč? Protože u silnice má být trail magic – a to je velká motivace.
Zvládli jsme to! Dokonce na nás ještě zbyly těstoviny a párek. Pomazlíme pejska Charlieho a povídáme si s Němcem, který jde SOBO. Dostáváme několik užitečných rad a zkušeností, ale už se radši dekujeme postavit stan. Usínáme až za tmy – a to se nám normálně nestává.
