V 6:30 jsme na značkách s batohem na zádech. Trail je příjemný a hezky po rovince nebo lehce z kopečka. Míle nám pod nohama sviští. Je trochu zataženo, což jsme podle předpovědi nečekali, ale vůbec nevadí! Příjemná změna.
Po hodně dlouhé době nemáme ovesnou kaši přes noc, ale koupili jsme si muffin a nějakou sušenku. Já jsem si dokonce večer připravila horkou čokoládu. Ta je sice studená, ale i tak výborná. Prodíráme se vysokými rododendrony v deštném lese (jak později zjišťujeme).
Jsou tu o dost větší než jsme zvyklí ze zahrádky. Střídavě na nás trošku mrholí. Není to nic hrozného, vždycky jen pár kapek, takže ani nenasazujeme bundy. Po obědové pauze nás pobaví veverka. Klasicky na nás čumí ze stromu hned vedle trailu. Jenže než vyndám mobil, frnk – a je někde nahoře ve větvích. Očividně je zvědavá, takže se za chviličku vrací a čučí znova.
Tentokrát jsem připravená. Pohroužíme se do chůze v zeleném tunelu. Nevidím támhle náhodou tři podivné cedule? Trail magic! Trail angel! Už si myjeme ruce mýdlem, sedáme na židličky, v ruce kolu. Dostaneme informaci ve stylu: “Tohle je kola a támhle je rum.” Tak to je dobrá nostalgie. Chvíli si povídáme, než nám Carb připraví vajíčka v toastovém chlebu. Mňamky! Tak tohle je hodně luxus.
Potkáváme se tady s pár hikery. Jeden SOBO (jde opačným směrem než my) nám poskytne nějaké informace o trailu. Co nás ale zaujme, je patnáctiletý klučina Simča, který jde celou sekci Oregonu. Mazec, hned si představuju svoje sourozence. Dostaneme ještě jablíčko na cestu. Poděkujeme, rozloučíme se a jdem. Máme dneska pohodičkový den.
Za chvilku štrádujeme kolem jezera, na jehož druhé straně chceme dneska chrnět. Timothy Lake je docela velké. Usoudíme, že je tedy ještě čas na sváču. Joo, tomu říkám hiker hunger. Fakt nenažraní hikeři.
Najdeme si krásně zašité místečko s přístupem do vody. Jenže na koupačku je docela chladno, navíc pořád trošku mrholí. Nakonec si aspoň umyjeme nohy a zasedáme na večeři. Krásně po sedmé už se chystáme do pelíšku.
