Páťa nám dělá hezké ráno – budík odkládá až na šestou. To se hned jinak vstává. Jsme krásně vyspinkaní, sluníčko svítí a přímo ze stanu koukáme na Mt. Jefferson. Ze včerejšího krpálu nám zbývá už jen asi půl míle. To se dá.

Hned za vrcholem nás čeká zmrzlý sníh. Není ho moc, ale je pěkně klouzavý. Jdeme opatrně, krok za krokem. A hele – u cesty leží plastová lopatka na kopání cathole. Sotva potkáme hikera, co šel před námi, ptáme se, jestli není jeho. Je! Hurá, majitel nalezen. Pokračujeme suťovým polem, kde se Páťa elegantně natáhne. Naštěstí se hned zvedá se slovy, že dobrý.

Po chvíli dojdeme na prašnou cestu – přesně na místo, kde jsme původně plánovali spát. Tady bereme zkratku. Stejně je tahle část PCT celá shořelá a my se těšíme na nějakou dobrotu v resortu. Cesta je místy kamenitá a trochu nepříjemná na chození, ale za chvíli se to srovná.

Na oběd dorazíme do resortu Olallie Lake, kde mají malý obchůdek. Potřebujeme se dozásobit na další úsek a zároveň si chceme dát limču a něco dobrého na zub. Resupply máme hotový raz dva – mají přesně to, co potřebujeme. Sedneme si na lavičku venku a dáme si oběd. Jen si musíme hlídat batohy, protože tady operují drzí chipmunkové.

Po delší pauze zpátky na trail. V lese nás vítá cedule: Pozor na medvědy. Aha… tak jo. Všude kolem roste vysoké borůvčí a jsou v něm krásně uzrálé borůvky. Neodoláme a samozřejmě zobeme. Mňam! Mohli bychom tu strávit hodiny, ale je třeba jít dál. Zobání končí.

Poslední vodní zdroj na dalších 10 mil je… řekněme, mírně nechutný. Ale nic jiného tu není. Nabíráme každý 4 litry – v dnešním kempu už voda nebude. Čeká nás táhlé stoupání, tak ať to máme za sebou co nejdřív.

Dnešní den je trochu delší – pozdější budíček a pauza na nákup se prostě někde projeví. Když dorazíme na místo na spaní, už tu je pán z rána s nalezenou lopatkou. Je moc hodný a nechal nám velké místečko na stan. Stavíme, zabydlujeme se a hurá na jídlo. Máme slušný hlad. Po večeři už jen večerní hygiena a šup do spacáku.






