Dneska si pěkně přispíme. Snídaně je tu v ceně, takže se pořádně nadlábneme a pak se začneme chystat na poštu. Ráno je tu trochu moc hikerů – někteří už míří zpátky na trail, ale většina si, stejně jako my, dává zasloužený odpočinek.
Původní plán byl jet na kolech, ale někdo nás předběhl. Takže měníme plán a jdeme na farmářské trhy. Překvapí nás, kolik lidí se tu sešlo. Trhy jsou parádní a i když víme, že si všechno musíme odnést na zádech, neodoláme a pořídíme pár drobností.
Začíná být čas vyrazit zpět, abychom vůbec stihli poštu. Na kolech už to rozhodně nestíháme. Naštěstí Ema, u které bydlíme, má ve městě nějaké vyřizování, takže nás vezme autem. Skvělý!
Na poště máme pěknou honičku. Ani jedna zásilka se nevejde do jedné bedny – všechno musíme rozdělit, nadepsat, zalepit a doslova se narvat do fronty asi pět minut před zavíračkou. Uf. Naštěstí nás Ema zase nabere a odveze zpátky. Doma si dáme zmrzku a společně s dalším párem vyrážíme k řece.
Tady totiž frčí sjíždění řeky na nafukovacích kruzích. Hustý, co? Je to tu fakt populární. Půjčíme si kruhy od Emy, sdílíme Uber a za chvilku už skáčeme do vody. Totální relax a zážitek. Jen jsme úplně zapomněli, že v půjčených plavkách sluníčku vystavujeme i části těla, které běžně zůstávají schované. Takové bříško třeba. No jo, to bude večer červená jak rajče.
Zhruba hodina a půl pohodičky na vodě, obdivování domečků na břehu a decentní popíjení. Jeden úsek je dokonce s lehkými peřejemi. Naše dry bagy si zažijí zatěžkávací zkoušku. Ale všechno zůstává suché! Z vody pak jdeme trošku oschnout na zahrádku místního pivovaru.
Sotva dorazíme domů, začne slejvák. Možná dokonce i bouřka. Načasování jak z učebnice. Jenže už máme hlad. Déšť pomalu ustává, a tak vyrážíme na pizzu. Trošku zmokneme, ale žádná tragédie. Naposledy si tu dáváme něco dobrého k jídlu.
Večer ještě připravíme věci na zítřek a hlavně si naplno užijeme tu naši pohodlnou postýlku.
