V noci jsme měli zase čtyřnohou návštěvu 🦌. Páťa se ho snažil odehnat, ale pan jelen byl nejdřív dost zmatený a dělal, že je neviditelný. Nakonec se ale odporoučel a my mohli dál v klidu spát.
Ráno vstáváme klasicky v pět. Balíme věci a jde se. Máme speciální motivaci – lehce po obědě bychom měli dorazit do Mazama Village. Tak šupky dupky.
Bohužel je to tu zase shořelé. To nás moc neba. Ale je to lepší než v severní Kalifornii – malé stromky už tu stihly znovu vyrůst, je tu i tráva. Navíc místo smradu kouře to tu spíš připomíná, jako když v sauně poleješ kameny.
Při svačině se dohodneme, že si oběd dáme až ve vesničce. Sice bude trochu pozdější, ale to zvládneme. Šlapeme, abychom tam byli co nejdřív. Dopoledne nás to nikoho extra nebaví.
Náladu nám ale zlepší spousta motýlů. Vůbec nevíme, co je tady láká, ale sedí jich tu fakt hodně.
Dojdeme k silnici. Sejdeme z trailu a jdeme kus podél ní. Do Mazama Village dorážíme ve 13:00, což je skvělý. Dáme si oběd a jdeme do obchůdku – snad tu bude náš balík, protože jinak se tu moc nedozásobíme. Jupí! Máme ho.
Kupujeme si limču, nanuk a přebalujeme jídlo na další úsek. S Bárou se domluvíme, že odsud zkusíme stopovat nahoru ke Crater Lake. Ušetří nám to asi pět mil a jeden výšlap – nepůjdeme totiž po PCT, ale po trailu kolem jezera.
Ani ne po pěti minutách se zvednutým palcem nám zastavuje pickup. Páťův sen! Jedeme na korbě. Týpek se s tím nemaže a serpentiny nahoru docela krosí. Vysadí nás před kavárnou. Máme lenivou, takže jdem na kafe a dobít elektroniku.
Konečně vyrážíme.
Dneska a zítra půjdeme kolem jezera, které vzniklo v kráteru sopky. A uvnitř toho jezera je ostrov – další sopka! Hustý, co? Je to úplně hrozně moc nádherný. Každou chvíli zastavujeme a fotíme. Voda je azurově modrá. Prostě paráda.
Musíme pak sejít od jezera dolů do oficiálního kempu, protože jinde se tu kempit nesmí. Popovídáme si s holčinou, která je jen na kratším výletě, a po večeři zalejzáme do stanu.
